18 C 264/2024-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 38 918,56 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 9. 4. 2023 distančním způsobem na adrese , internetový odkaz, , na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a IX smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 9. 4. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, . Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil další volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč, službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Žalovaný 1x požádal o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dní a splatnost úvěru tak nastala dne 23. 5. 2023. Na úvěr nezaplatil ničeho a dne 24. 5. 2023 se dostal do prodlení s úhradou. Žalobce eviduje vůči žalovanému dluh ve výši 35 804 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 28 400 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 100 Kč, dlužného poplatku za službu Klidné spaní ve výši 110 Kč, dlužného poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a dlužného poplatku za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč. Dále žalobce dle čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za období od 24. 5. 2023 do 22. 8. 2023 v částce 3 114,56 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a sdělením banky, které si na návrh žalobce vyžádal, přičemž z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 9. 4. 2023 pomocí prostředků komunikace na dálku dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 28 400 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil další volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč měsíčně, službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč měsíčně. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 7 100 Kč. Celkovou splatnou částku ve výši 35 804 Kč se žalovaný zavázal uhradit do 9. 5. 2023. Splatnost úvěru byla prodloužena o 14 dní do dne 23. 5. 2023 (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 9. 4. 2023, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, informacemi o spotřebitelského úvěru). Jistina úvěru byla na účet žalovaného zaslána dne 9. 4. 2023 (prokázáno sdělením banky , právnická osoba, ., přehledem bankovních transakcí vyplacených věřiteli). Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. K zaplacení zbývající dlužné částky byl před podáním žaloby vyzván upomínkou ze dne 24. 3. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 24. 3. 2024 včetně podacího lístku).5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dní sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti provedl dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelně měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 35 000 Kč. Ohledně svých výdajů pak uvedl, že činí celkem 12 700 Kč, z toho 5 700 Kč připadá na splácení půjček, 1 500 Kč na pravidelné výdaje na bydlení, 4 500 Kč na další nezbytné výdaje a 1 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Disponibilní příjem žalovaného činil 23 300 Kč. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 34 787 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobce dále nahlédl do NRKI a BRKI ověřil, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“ a v interních registrech historie klienta. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce považuje za nedostatečné. Údaje uvedené ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nejsou žádným způsobem doloženy, jedná se jen o informace poskytnuté žalovaným. Žalobce soudu nepředložil např. výplatní pásky žalovaného či výpis z jeho bankovního účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl další půjčky, které měl splácet měsíčně částkou 5 700 Kč. Není však specifikováno kolik půjček žalovaný celkem měl, u jakých společností, jaká byla výše těchto půjček a zda je žalovaný bez obtíží splácel. Všechny uváděné skutečnosti tak zůstaly pouze v rovině tvrzení. Žalobce tedy svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnil.10. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.11. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 28 400 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho a zbývá mu tak uhradit na jistině celou částku ve výši právě 28 400 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. z dlužné jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 3. 4. 2024, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce při využití § 573 o.z. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).12. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 v