20 C 151/2024-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného ze stávajících , částka, měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, na , částka, měsíčně od , datum, kvůli zvýšení potřeb v souvislosti s pokračujícím studiem na Univerzitě , adresa, .Účastníci shodně navrhli schválení smíru, jelikož se ústně dohodli na zvýšení výživného na , částka, měsíčně.Z provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaný je od října 2013 povinen přispívat žalobkyni na výživu částkou , částka, měsíčně (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Žalobkyně byla dne , datum, přijata ke studiu v bakalářském studijním programu B0913P360036 – Porodní asistence na Fakultě zdravotnických studií Univerzity , adresa, (prokázáno rozhodnutím děkana Fakulty zdravotnických studií Univerzity , adresa, , č.j. , Anonymizováno, .Podle § 99 odst. 1 věty první a odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.Smír, který účastníci navrhli ke schválení, je neurčitý. Není z něho zřejmé, od jakého data se účastníci dohodli na zvýšení výživného, zda vznikl v důsledku zvýšení výživného nedopalek a jaká je případně jeho výše. Každé právní jednání musí být dostatečně určité, musí z něho jasně vyplývat obsah a rozsah práv a povinností stran závazku. Smír, který těmto požadavkům nedostojí, nemůže soud schválit; takové rozhodnutí by bylo materiálně nevykonatelné. Soud proto zamítl návrh na schválení smíru.Podle § 910 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 914 odst. 1 o. z. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.Žalobkyně prokázala, že byla přijata ke studiu na vysoké škole, nikoliv již že k němu skutečně nastoupila a je studentkou. Není tedy prokázáno, že se žalobkyně není schopna sama živit kvůli soustavné přípravě na budoucí výkon povolání. Žalobkyně netvrdila, natož aby prokázala, jaké jsou její odůvodněné potřeby a jaké jsou poměry žalovaného. Nedostavila se k jednání, proto jí soud nemohl poskytnout příslušná poučení. V důsledku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního stran skutečností, které jsou právně relevantní pro její úspěch ve věci, soud návrh na zvýšení výživného zamítl.Žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), dle obsahu spisu nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, odtud výrok II.