20 C 53/2024-40 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou dne , datum, uzavřel žalovaný s EC Financial services, a.s. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta jistina , částka, za úrok ve výši , částka, , za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a za poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši , částka, . Žalovaný vrátil celkem , částka, .2. Žalovaný si předmětnou půjčku vzal v době, kdy žil s přítelkyní. Ta mu v prosinci 2021 sebrala důchod. Půjčku si vzal na úhradě údajné kauce na bydlení v , adresa, . Žalovaný odmítá platit úroky apod.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Dne , datum, uzavřel žalovaný s , právnická osoba, . smlouvu, podle níž mu byl poskytnutý úvěr , částka, na 14 měsíců. Žalovaný se zavázal vedle jistiny vrátit úrok ve výši , částka, , za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a za poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši , částka, (prokázáno smlouvou č. , hodnota, ). Při uzavření smlouvy úvěrující počítala s příjmy žalovaného – starobním důchodem ve výši , částka, , s výdaji na bydlení ve výši , částka, , s náklady na dopravu jídlo , částka, a se srážkami ze mzdy ve výši , částka, (prokázáno žádostí o úvěr). Žalovaný vrátil celkem úvěrující , částka, (prokázáno transakční historií). EC Financila Services a.s postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamy postoupených pohledávek). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k lnění (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).8. Má-li soud vyjít z žádosti o úvěr, byl prověřen toliko příjem žalovaného, nikoliv jeho výdaje. Zvýšenou pozornost měla vzbudit informace, že jsou žalovanému prováděné srážky ze mzdy, což signalizuje dřívější problémy s plněním dluhu. Nebylo proto na místě spokojit se s pouhým tvrzením žalovaného o jeho výdajích na bydlení, které se nad to jeví nevěrohodně nízké. Nebyla žádána např. nájemní smlouva či SIPO, kde by se reálné výdaje žalované projevily. Ohledně zbylých nákladů není zřejmé, jak k jejich výši předchůdkyně žalobkyně dospěla. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud vyhověl žalobě v rozsahu nevráceného plnění poskytnutého žalovanému bez právního důvodu. V rozsahu přesahujícím nevrácenou poskytnutou jistinu včetně úroku, všech poplatků a smluvní pokuty, které nemají oporu ve smluvním ujednání, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) žalobkyni náleží od uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Žalovaný byl v řízení úspěšnější (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), nicméně dle obsahu spisu mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, odtud výrok II.