20 C 91/2024-14 — Okresní soud v Kolíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tvrzením, že žalovaný byl v období od , datum, do , datum, provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, . Pro uvedené období neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Požadovaná částka se skládá z příspěvku ve výši 15 730 Kč dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Soud rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalovaného se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagoval na výzvu k vyjádření k navrženému postupu. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listin předložených účastníky.4. Po skutkové stránce dospěl soud z listin předložených účastníky k závěru, že žalovaný byl v období od , datum, do , datum, provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , Anonymizováno, , ke kterému nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných a rovněž zaslala upomínku na adresu žalovaného. Ten však nijak nereagoval a do dne podání žaloby neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném do , datum, , (dále jen „zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.6. Skutečnosti rozhodné pro aplikaci § 4 zákona byly dostatečně prokázány výzvou k úhradě zákonného příspěvku, v níž jsou inkorporovány údaje z Centrálního registru vozidel vedeného Ministerstvem dopravy a evidence pojistných smluv vedené žalobkyní, jak to předpokládá § 15 odst. 3 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný správnost tohoto stěžejního důkazního prostředku nikterak nezpochybnil (a to ani v rovině tvrzení, natož pak důkazními návrhy směřujícími k vyvrácení správnosti údajů uvedených ve výzvě), nevyvstala v řízení potřeba vyzývat žalobkyni k označení dalších důkazních prostředků na podporu jejích tvrzení. Výše denní sazby uplatněná v žalobě odpovídá § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Příspěvek byl splatný do , datum, , od , datum, je žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud žalobkyni přiznal toliko náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Pokud jde o náklady za právní zastoupení, nepovažuje soud tyto náklady za účelně vynaložené. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 90/2024 se žalobkyně na žalovaném rovněž domáhala zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo, nic jí tedy nebránilo uplatnit zažalovaný nárok již v tomto řízení. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu neplyne důvod k jejich prodloužení.