ECLI: ECLI:CZ:OSKO:2025:11.C.15.2025.1 Datum: 2025-05-20 Předmět: o 88 797,73 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2993 z. č. 89/2012 Sb."] ["právní domněnka""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 88 797,73 Kč s příslušenstvím (["§ 2993 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobou podanou u soudu dne 11. 11. 2024 se žalobce domáhal zaplacení částky 88 797,73 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 11. 10. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě dlužné částky a úroku ve výši 18,87% ročně formou 72 měsíčních pravidelných splátek po 2 624 Kč. Sjednány byly také další volitelné služby, a to možnost odložení a změny splátek za poplatek 39 Kč měsíčně. Úvěr nebyl řádně splacen, žalovaná uhradila celkem částku 44 608 Kč. Žalobce vyzval žalovanou bezvýsledně k úhradě dlužné částky, úvěr zesplatnil ke dni 7. 8. 2024 a dopisem z téhož dne vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalobce požadoval po žalované celkovou částku 88 797,73 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 85 310,73 Kč, poplatků za odložení a změnu splátek v celkové výši 234, poplatků za pojištění ve výši 853 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč. Požadované příslušenství představuje kapitalizovaný úrok ve výši 9 112,83 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 85 310,73 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 543,52 Kč za dobu od 22. 8. 2024 do 11. 11. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 88 797,73 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 27. 8. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 11. 10. 2022 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované dne 13. 10. 2022 poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč na její účet č. , č. účtu, (ověřeno zprávou , právnická osoba, . ze dne 22. 4. 2025). Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala kromě jistiny ve výši 100 000 Kč žalobci dále zaplatit smluvní úrok ve výši 18,87% ročně. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatek, a to možnost odložení a změny splátek vždy za měsíční poplatek 39 Kč. Celková výše úvěru byla splatná ve 72 měsíčních splátkách po 2 624 Kč. Dle evidence žalobce žalovaná na úvěr uhradila celkem 44 608 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 27. 8. 2024.4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 11. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve 72 měsíčních splátkách po 2 624 Kč. Žalovaná šestkrát požádala o změnu či odložení splátek.9. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl prostřednictvím právního zástupce vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce tak učinil podáním ze dne 25. 4. 2025, v němž uvedl, že zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je „limit nejvyšší měsíční splátky“, a to pro klienta i jeho domácnost. Žalobce na základě této metodiky zjistil, že příjem žalované je 32 000 Kč. Splátky jí hrazené jsou celkem 10 869 Kč. Po zápočtu životního minima ve výši 8 600 Kč pak žalované zbývá na úhradu úvěru částka 12 531 Kč. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalované v registrech NRKI, ISIR a CEE s negativním výsledkem, dále provedl lustraci v Nebankovních registrech klientských informací, z nichž je patrné, že žalovaná měla k datu uzavření úvěrové smlouvy další tři závazky. K uvedeným tvrzením žalobce předložil výpis z bankovního účtu žalované za měsíce červenec až září 2022, z nichž je zřejmý velmi nízký konečný zůstatek, a dále úvěrovou zprávu obsahující údaj o dalších třech závazcích z úvěrů, kdy jeden z úvěrů byl poskytnut žalobcem, a to dne 1. 8. 2022 rovněž ve výši 100 000 Kč. Jiné listinné důkazy nebyly žalobcem předloženy.10. K prověření úvěruschopnosti žalované tedy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval výši příjmů a orientačních výdajů žalované a její domácnosti a údaje zaznamenával. Z výpisu z účtu žalované za měsíce červenec až září 2022 byl vždy v závěru měsíce zjištěn minimální konečný zůstatek, z úvěrové zprávy je zřejmé, že žalovaná je povinna splácet další tři závazky z úvěrů. Žalobce si mimo to neověřoval výdaje žalované. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované v poměru k výši poskytnutého úvěru (100 000 Kč) a jiným existujícím úvěrovým závazkům. Žalobci se tedy dle názoru soudu nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.11. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.12. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 100 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradila 44 608 Kč a zbývá jí zaplatit na jistinu úvěru částku 55 392 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 4. 9. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 55 392 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 33 405,73 Kč, kapit