11 C 210/2025-39 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 160 Kč z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému při použití hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobce. Uvedl, že žalovaný v osmi případech porušil přepravní podmínky Dopravního podniku města , adresa, , a.s. a vznikla mu tak povinnost uhradit žalovanou pohledávku. Smlouvou ze dne 18. 12. 2023 byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení z dílčích dlužných částek od počátku prodlení do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.Ohledně skutkového stavu dospěl soud po provedeném řízení k závěru, že žalovaný se v , adresa, dne 19. 1. 2023, dne 20. 1. 2023, dne 25. 1. 2023, dne 28. 1. 2023, dne 10. 2. 2023, dne 21. 3. 2023, dne 22. 3. 2023 a dne 29. 3. 2023 při přepravě vozidlem městské hromadné dopravy nemohl prokázat dopravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Smlouvou ze dne 18. 12. 2023 původní věřitel Dopravní podnik města , adresa, , a.s. postoupil své pohledávky za dlužníky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce – společnost , Jméno žalobce, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno.Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/94 Sb. o silniční dopravě je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/94 Sb. o drahách je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 6 téhož zákona - výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.V projednávaném případě žalovaný v osmi případech cestoval hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobce bez platného jízdního dokladu a tato skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Z dokladů nelze zjistit, zda se tak stalo v silničním či kolejovém vozidle, ale tato okolnost je nerozhodná, důsledky jsou stejné. Žalovanému vznikla proto povinnost zaplatit žalobci jak jízdné v celkové výši 160 Kč, tak i přirážku k jízdnému v celkové výši 12 000 Kč stanovenou v přepravních podmínkách platných v den, kdy došlo k této skutečnosti. Podle § 18a odst. 3 písm. c) zák. č. 111/94 Sb., resp. podle § 37 odst. 5 písm. b) z.č. 266/94 Sb. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 12 160 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucího z dílčích dlužných částek tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno.Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 400 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem 2 615 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.Lhůta k plnění platebních povinností byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.