11 C 6/2025-57 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne 25. 9. 2024 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 64 113,02 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , jméno FO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, s žalovanou dne 15. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 64 113,02 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 7. 2024. Úvěr byl postupně poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce ze dne 14. 8. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Řádně předvolaní účastníci se k nařízenému jednání nedostavili (žalobce se včas omluvil), soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, připsány částky ve výši 5 000 Kč, 15 000 Kč, 25 000 Kč, 5 000 Kč a 2 500 Kč, tedy dohromady 52 500 Kč. Tuto částku žalovaná měla poskytovateli úvěru zaplatit do 15. 7. 2024 společně s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 39 798,69 Kč. Žalovaná dle evidence předchůdce žalobce ničeho neuhradila. Na základě aktuálního dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 přešla pohledávka ze společnosti , Anonymizováno, na žalobce, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2024.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 15. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 52 500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného smluvního úroku do 15. 7. 2024.10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce se z jednání nařízeného na den 15. 5. 2025 omluvil, soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.11. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.13. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce jako právní nástupce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z listinných důkazů žalobce a soudem vyžádané zprávy od , právnická osoba, . bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované celkem částku 52 500 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaná nezaplatila ničeho, zbývá jí tedy zaplatit celou částku 52 500 Kč. Žalovaná je povinna uhradit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 20. 8. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 52 500 Kč s úrokem z prodlení, ohledně zbývající částky 11 613,02 Kč s úroky z prodlení byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 82 %, neúspěšný byl ve výši 18 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 64 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 2 úkony právní služby po 3 700 Kč a jeden úkon ve výši 1 850 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 2 131,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř o.s.ř. a 2 565 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 14 846,50 Kč, z toho 64 % představuje částku 9 502 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.15. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.