ECLI: ECLI:CZ:OSKO:2025:11.C.92.2025.1 Datum: 2025-07-17 Předmět: o 11 548,33 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 2993 z. č. 89/2012 Sb."] ["právní domněnka""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 11 548,33 Kč s příslušenstvím (["§ 2993 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 21. 2. 2025 domáhal zaplacení částky 11 548,33 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 28. 3. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31% z aktuální dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), popř. nepravidelné poplatky (výběr z bankomatu, blokace karty apod.) a smluvní sankce. Během úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 10 000 Kč a celkem uhradil 331 Kč. Úvěr nebyl řádně splácen, proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě aktuální dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni 19. 8. 2024 zesplatnil. Žalobce v řízení požadoval na žalovaném zaplacení částky 11 548,33 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 9 728,95 Kč, poplatků za pojištění ve výši 88,38 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 831 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 130,04 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 681,75 Kč (od 3. 9. 2024 do 18. 2. 2025), a dále počínaje dnem 19. 2. 2025 běžící úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 9 728,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 548,33 Kč až do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, ačkoli byli řádně předvoláni (žalobce se na jednání předem omluvil), soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 28. 3. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31% z aktuální dlužné částky. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 14,75%. Během úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem částku 10 000 Kč, dle evidence žalobce uhradil celkem částku 331 Kč. Žalobce provedl zesplatnění úvěru dopisem ze dne 19. 8. 2024 a požadoval zaplacení aktuální dlužné částky ve výši 12 645,75 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy. K aktuální výši dluhu z úvěrového vztahu žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož je patrná výše dluhu a jeho specifikace. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 5. 9. 2024.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 28. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31% z aktuální dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci. Z vyčerpané částky 10 000 Kč žalovaný uhradil pouze částku 331 Kč.11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tak učinil podáním ze dne 17. 6. 2025, v němž uvedl, že zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je „limit nejvyšší měsíční splátky“ pro klienta i jeho domácnost. Žalobce na základě této metodiky zjistil, že příjem žalovaného je 28 000 Kč měsíčně, nemá žádné další splátky. Po zápočtu životního minima a výše splátky požadovaného úvěru pak žalovanému zbývá částka 20 049 Kč. Stejně tak hodnotil příjem ostatních členů domácnosti. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalovaného v registrech ISIR a CEE s negativním výsledkem, dále provedl lustraci v Nebankovních registrech klientských informací, z nichž je patrné, že žalovaný měl jeden další závazek, avšak není zřejmé, ke kterému datu byla zpráva vyhotovena. K uvedeným tvrzením žalobce předložil výplatní pásku žalovaného za měsíc únor 2024, jiné listinné důkazy žalobce nepředložil.12. K prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval výši příjmů a orientačních výdajů žalovaného a jeho domácnosti a údaje zaznamenával. Z jediné předložené výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena za měsíc únor 2024 mzda ve výši 27 210 Kč. Žalobce si neověřoval výdaje žalovaného. K dalším příjmům a výdajům nebyl předložen například výpis z účtu žalovaného. Z těchto zjištění vyplývá, že nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.13. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.14. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení žalobce a provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč z titulu revolvingového úvěru, žalovaný uhradil částku 331 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 9 669 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě uvedené dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 13. 9. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 9 669 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 1