12 C 295/2023-111 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 222 340 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci z nezaplaceného leasingu, termín splatnosti dluhu nebyl sjednán. Žalovaný ani přes výzvy žalobce dluh neuhradil.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že uznání dluhu nepodepsal, kdo jej podepsal, neví. Podpis na listině je podobný, není však jeho. Žalovaný vznesl námitku promlčení.3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce je cizím státním příslušníkem, a to Ukrajiny, při aplikaci zákona č. 91/212 Sb., o mezinárodním právu soukromém a mezinárodních smluv – smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publ. sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb.m.s. a smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 95/1983 Sb.) soud dospěl k závěru, že příslušným k rozhodnutí ve věci je český soud, a to podle českého právního řádu.4. Z uznání dluhu ze dne 20.11.2017 bylo zjištěno, že žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše v částce 222 340 Kč. Důvodem bylo nesplacení zbytku leasingové smlouvy.5. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 23.2.2016 bylo zjištěno, že bylo zahájeno exekuční řízení proti žalobci pro pohledávku ve výši 117 784,60 Kč s úrokem z prodlení a dalších nákladů exekuce v celkové výši 184 653 Kč. Exekuční příkaz byl vydán 27.2.2016, celková výše spolu s náklady řízení byla 219 697 Kč.6. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce bylo zjištěno, že povinný (žalobce) byl povinen uhradit náklady exekuce ve výši 38 187 Kč a náklady oprávněného ve výši 15 173,40 Kč.7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . a žalobce uzavřeli smír, kterým se žalobce zavázal zaplatit částku 117 784,06 Kč, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně a náklady řízení 28 317 Kč.8. Z emailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným z března až května 2019 bylo zjištěno, že žalovaný věděl o dluhu, po žalobci požadoval číslo účtu, na který by částku zaplatil postupně. Bylo mu sděleno, že zaslané číslo je číslo účtu exekučního úřadu.9. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , sestry žalobce, bylo zjištěno, že žalovaný je její bývalý manžel, v době, kdy se jim měla narodit dcera, potřebovali vozidlo, proto žalobce vzal na sebe leasing, žalovaný nemohl mít žádné závazky na sebe. Vozidlo používali asi 5 let, žalovaný platil leasing až do odcizení vozidla. Svědkyně ví o tom, že to s bratrem řešili, o věc se nestarala. Žalovaný svůj dluh uznal, uznání dluhu podepsal. Bylo to v době, kdy byli ještě manželé. Uznání dluhu bylo podepsáno u žalobce doma, vše bylo bez problémů, žalovaný uznal, že je to jeho vina, listinu podepsal. Svědkyně ví o tom, že chodily různé dopisy, které mu žalobce předával, žalovaný to nijak neřešil.10. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , manželky žalobce, bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobce, aby si na sebe vzal leasing, aby mohl dělat taxikáře. Žalovaný vozidlo využíval asi dva roky, platil leasing, pak bylo vozidlo odcizeno. Po odcizení vozidla žalovaný sdělil, že se o všechno postará, vyřídí to s pojišťovnou, žalobce to nechal na něm. Později začaly chodit dopisy od pojišťovny, žalovaný tvrdil, že věc vyřeší, nic se však nestalo. Veškeré podklady a plné moci k řešení dal žalobce žalovanému. Nakonec došlo k exekuci, žalobce uhradil dluh ve splátkách. Uznání dluhu bylo sepsáno v domě svědkyně, uznání sepsala sama svědkyně, u podpisu byla svědkyně, její manžel, žalovaný a jeho žena (svědkyně , jméno FO, ), bylo to v zimě 2017. Žalovaný s uznáním souhlasil, neměl k tomu žádné výhrady.11. Žalovaný navrhoval provedení znaleckého posudku z oboru grafologie. Soud má však za to, že tento posudek je nadbytečný, tvrzené skutečnosti lze prokázat jinak (listinnými důkazy, výpověďmi svědků). Tyto důkazy považuje soud za dostačující pro rozhodnutí ve věci.12. Soud se dále zabýval vznesenou námitkou promlčení.13. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.14. Podle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.15. Podle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.16. Podle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.17. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení není důvodná. Při uznání dluhu se odpovídající právo promlčuje v jednotné promlčení desetileté lhůtě. Počátkem je den, kdy k uznání došlo. K uznání dluhu žalovaným došlo v roce 2017, žaloba byla podána v roce 2023 a k promlčení pohledávky tak nedošlo, neboť dosud neuplynula desetiletá zákonná lhůta.18. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.19. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Uznání dluhu představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli a zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání (rozsudek NS ČR 29 Cdo 1297/2004). K platnosti uznání dluhu je třeba písemná forma, uvedení výše a důvodu dluhu. Písemná forma uznání je stanovena pod sankcí neplatnosti.20. Soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že žádné uznání dluhu nepodepsal (tyto skutečnosti byly prokázány výpověďmi svědků) a ani tomu, že podpis na listině není jeho, je jen podobný. Vzhledem k tomu, že žalovaný v současné době změnil příjmení, nelze tak podpis ověřit prostým způsobem podpisu přímo při jednání soudu. U zdejšího soudu bylo proti žalovanému vedeno několik řízení pro zaplacení pohledávky, v jednom řízení také popíral pravost podpisu a byl proto vyžádán znalecký posudek. Srovnávací podpisy, které měl tehdy znalec k dispozici, odpovídají podpisu žalovaného na uznání dluhu (zejména sklon písma, tvar písmena M, tvar písmena t ve slově Martin). Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný dluh uznal platně, byla splněna písemná forma, byla určena výše dluhu, jeho důvod a žalovaný žalobci ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení v souladu s § 1968 o.z. Protože splatnost dluhu nebyla stanovena, soud přiznal žalobci úroky z prodlení od následujícího dne po dni, kdy byl žalovaný o splnění dluhu požádán (doručení žaloby).21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění. Ve věci byl zcela úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši, a to za tři úkony právní služby po 9 220 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, jeden režijní paušál po 450 Kč, cestovné Rakovník – Kolín a zpět ve výši 2 328 Kč, ztráta času 8 půlhodin po 150 Kč, parkovné 60 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 11 117 Kč, celkem 33 895 Kč.