14 C 101/2025-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestává z nedoplatku dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené distančně dne , datum, , konkrétně nedoplatku jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky a nákladů za upomínání v celkové výši , částka, , a smluvní pokuty ve výši , částka, . Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek s datem poslední splátky dne , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku , částka, , kterou žalobkyně započetla na úhradu smluvní pokuty. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Před podáním žaloby byl žalovaný bezúspěšně vyzýván k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že ji žalovaný uzavřel dne , datum, dálkovým způsobem. Ve smlouvě bylo sjednáno zapůjčení peněžních prostředků ve výši , částka, se závazkem dlužníka k jejímu vrácení, včetně poplatku za její poskytnutí ve výši , částka, , a to ve třech měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka je splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Součástí smlouvy se stalo ujednání stran a poplatcích za upomínání dlužníka včetně jejich výše (čl. 2.5), a dále ujednání o právu věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (čl. 2.4). Na účtu žalovaného č. , č. účtu, byly peněžní prostředky ve výši , částka, načerpány dne , datum, , jak vyplynulo z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . na jméno žalobkyně a sdělení , právnická osoba, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , předžalobní upomínkou ze dne , datum, .4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaný uzavřel s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o zápůjčce a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v souhrnné výši , částka, , žalovaný zaplatil žalobkyni , částka, . Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě nedoplatku.5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala, a to obecným konstatováním, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a tyto ověřila, nepředložila však k tomu žádné relevantní důkazy, svá tvrzení nijak blíže nekonkretizovala. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona.7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , přičemž žalovaný po uzavření smlouvy uhradil věřiteli částku celkem , částka, ; zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí , částka, . V této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně příslušenství, a sice zákonného úroku z prodlení, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu požadovanou žalobkyní, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti sjednaném v úvěrové smlouvě za účelem úhrady celého dluhu, od kdy si žalovaný musel být svého prodlení a povinnosti k úhradě dluhu objektivně vědom. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl, včetně nároku na uhrazení poplatků za upomínání a smluvní pokuty sjednaného v neplatné úvěrové smlouvě.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 55 % (, částka, ) a neúspěch v rozsahu 45% (, částka, ); rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 10 %. Žalobkyni proto náleží náhrada v rozsahu 10 % účelně vynaložených nákladů řízení, a sice zaplacený soudní poplatek v částce , částka, a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do , datum, za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění ze dne , datum, ), dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci samé po , částka, (písemný návrh ve věci samé), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, a jedné paušální náhrady výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, a 21% daň z přidané hodnoty z částky , částka, ve výši , částka, podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř., celkem tedy , částka, (10% z částky , částka, . Při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět), a soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem, resp. jeho zástupcem, ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.9. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.