14 C 129/2025-65 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 26.6.2025 domáhal určení, že není vlastníkem vozidla registrační značka , SPZ, , tovární značky Peugeot 307, VIN , VIN kód, , neboť s žalovaným dne 5.11.2022 uzavřel kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu s povinností žalovaného k úhradě kupní ceny a zajištění přepisu vozidla v registru vozidel. Žalovaný zůstal nečinný, když o zápis změny vlastníka nepožádal, přestože byl žalobcem opakovaně vyzýván.2. Žalovaný, který je moldavským státním občanem, se k podané žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem cizího státu, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci, a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1983), která se vztahuje i na Moldavsko na základě sukcese, obsahuje k mezinárodní soudní příslušnosti toliko obecné ustanovení, podle něhož „bylo-li zahájeno řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle této smlouvy, nebo, v případech touto smlouvou neupravených, u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle právního řádu příslušné smluvní strany, soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví“. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a určení rozhodného práva v poměrech projednávané věci je proto třeba vycházet ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) podle jehož článku 6 odst. 1 je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného, a dále z nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), a jeho jurisdikčních pravidel o výlučné příslušnosti. Podle čl. 22 nařízení Brusel I „bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je platnost zápisů do veřejných rejstříků, soudy členského státu, na jehož území jsou tyto rejstříky vedeny“, když za tyto rejstříky je třeba považovat, vedle obchodních rejstříků, katastru nemovitostí, rovněž tzv. registry vozidel. Vzhledem k tomu, že se žalobce, jako osoba, která je v registru vozidel uvedena jako vlastník vozidla, podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, na jehož základě bude možné odstranit údaje v registru vozidel o tom, že skutečným vlastníkem již není, je ve věci dána pravomoc českých soudů ve smyslu článku 22 nařízení Brusel I, a to bez ohledu na státní příslušnost a bydliště žalovaného. Podle článku 69 odst. 1 ZMPS věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá. Podle článku 70 odst. 1, 2 ZMPS vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se řídí právním řádem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva. Vznik a zánik vlastnického práva k hmotným věcem movitým, které se převádějí na základě smlouvy, se řídí právním řádem, kterým se řídí smlouva, která je základem pro vznik nebo zánik vlastnického práva. Vzhledem k tomu, že v době uzavření kupní smlouvy a přechodu vlastnictví z žalobce na žalovaného došlo na území České republiky, je pro posouzení věci rozhodné právo české.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla uzavřené mezi stranami dne 5.11.2022 za přítomnosti svědka , jméno FO, , soud zjistil, že žalobce jako prodávající se zavázal žalovanému jako kupujícímu prodat osobní automobil tovární značky Peugeot 307, VIN , VIN kód, , registrační značka , SPZ, žalovaný se zavázal uhradit žalobci kupní cenu 10 000 Kč s tím, že vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem zaplacení kupní ceny, k čemuž došlo dle smlouvy hotovostní platbou při podpisu smlouvy. Kupní smlouvou se žalovaný dále zavázal, že provede přepis vozidla v registru vozidel, a to do třiceti dnů ode dne jejího podpisu. Z čestného prohlášení svědka, podepsaného dne 2.6.2025, má soud za prokázané, že kupující dnem 5.11.2022 převzal vozidlo specifikované v kupní smlouvě včetně dokladů k vozidlu. Ze zprávy pro oddlužení a přezkumu ve věci KSPH , spisová značka, ze dne 19.12.2024 soud zjistil, že insolvenčním správcem bylo zjištěno, že žalovaný je v registru vozidel veden jako vlastník dvou vozidel, přičemž k vozidlu Peugeot 307 dlužník (žalovaný) předložil kupní smlouvu z roku 2022 s tím, že šlo o prodej do zahraničí. Z opisu sms komunikace a výpisů telefonátů bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobcem opakovaně kontaktován. Lustrací žalovaného soud zjistil, že tento pobýval na území České republiky na krátkodobé vízum za účelem zaměstnání do 10.2.2023. Z kopie osvědčení o registraci vozidla soud zjistil, že žalobce je i nadále registrován jako vlastník osobního automobilu tovární značky Peugeot 307, VIN , VIN kód, , registrační značka , SPZ, .5. Po provedeném dokazování soud dospěl ohledně skutkového stavu k závěru, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla dne 5.11.2022 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k osobnímu automobilu Peugeot 307, VIN , VIN kód, , registrační značka , SPZ, , z žalobce na žalovaného za kupní cenu 10 000 Kč, která byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný neprovedl přehlášení vozidla v evidenci motorových vozidel, byť k tomu byl smlouvou zavázán a žalobcem vyzýván.6. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce podle § 2079, § 2085, § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), § 8 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 8a, 10 a § 4 zákona č. 56/2021 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPK“), § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), nálezové judikatury Ústavního soudu, jíž bylo aprobováno právo původního vlastníka vozidla domáhat se žalobou určení, že není vlastníkem prodaného vozidla s ohledem na povinnosti vlastníka vozidla a případné sankce za jejich nedodržení (např. odpovědnost za přestupky, povinnost hradit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a podobně); v registru vozidel tak lze připustit odstranění údajů i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, prokáže-li, že skutečným vlastníkem již není; je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není (nález Ústavního soudu ze dne 9.11.2021, sp.zn. Pl. ÚS 114/20).7. Soud se tedy zabýval otázkou, zda má žalobce na určení, že není vlastníkem vozidla naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), který je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým a dospěl k závěru, že tomu tak v poměrech projednávané věci je. Mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. o.z., na jejímž základě žalobce převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. Vlastnické právo bylo převedeno ve smyslu § 1099 o.z. zaplacením kupní ceny, a to dne 5.11.2022. V rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 písm. a) o podmínkách provozu na pozemních komunikacích je v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla zapsán žalobce. Jelikož je žalobce, ač není vlastníkem předmětného vozidla, v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník, žalobce se nemůže změny zápisu domoci bez ingerence žalovaného, který tuto součinnost neposkytl a soudní rozhodnutí je tak jediným podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce uvedl, že mu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, a uhrazení zaplaceného soudního poplatku, ani jiných nákladů nežádá. Soud proto výrokem II žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal9. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.