14 C 31/2025-43 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nedoplatku z úvěrové smlouvy, popř. jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dálkovým způsobem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a v návaznosti na to ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, poskytla žalované bezhotovostním převodem na platbou ověřený účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kromě jistiny také smluvní úrok z prodlení ve výši 40 % p.m. z jistiny a pro případ prodlení se splácením úvěru rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % p.d. z dlužné částky úvěru. Žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požadovala po žalované uhrazení jistiny úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizované smluvní pokuty ve výši , částka, a zákonných úroků z prodlení za dobu , datum, do zaplacení. Přestože byla žalovaná před podáním žaloby upomínána, dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl účastníky označené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni před uzavřením smlouvy své osobní údaje. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše , částka, s možností opakovaného čerpání ode dne , datum, a se smluvním úrokem 40 % p.m. (měsíčně), který má žalovaná splácet v měsíčních splátkách ve výši úroku s tím, že žalobkyně je oprávněna požadovat okamžité splacené celého dluhu, poruší-li žalovaná svou povinnost, a dále pro případ prodlení má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byla žalovaná v prodlení. Z výpisu z účtu , č. účtu, za dobu od , datum, do , datum, soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti. Z potvrzení ze dne , datum, vystavené , právnická osoba, . má soud za prokázané, že majitelem běžného účtu číslo , hodnota, je žalovaná s tím, že v období , datum, do , datum, byly ve prospěch tohoto účtu pod variabilním symbolem platby 8258300776 (rodné číslo žalované) připsány peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Z dopisu ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně úvěr zesplatnila a žádala jeho uhrazení do tří dnů od doručení. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s podacím lístkem má soud za prokázané upomínání žalované před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování soud dospěl ohledně skutkového stavu k závěru: žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, , celkem , částka, . Žalovaná úvěr nesplácela dle sjednaných podmínek, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, a žádala jeho uhrazení do tří dnů ode dne doručení dopisu o jeho zesplatnění. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Soud se s ohledem na právní úpravu nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr. Žalobkyně v žalobě, ani v průběhu řízení netvrdila žádné relevantní skutečnosti k úvěruschopnosti žalované. Toliko uvedla, že „nebude-li mít soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena“. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ve věci nařízeného jednání neúčastnila, soud ji nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení k úvěruschopnosti žalované a označení a předložení důkazů o nich, přestože na to byla žalobkyně v předvolání k jednání upozorňována. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že v období července 2023 až srpen 2023 poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši , částka, a navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalované, zda na určený bankovní účet byla provedena tvrzená platby (platby). K dotazu soudu banka sdělila, že v rozhodném období byly na účet žalované připsány peněžní prostředky od žalobkyně toliko v celkové výši , částka, . Soud proto v této části podané žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, jako zůstatek dlužné jistiny s příslušenstvím, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od , datum, , tedy s ohledem termín zesplatnění úvěru, kdy si žalovaná musela být svého prodlení a povinnosti k úhradě nesplacené jistiny úvěru vědoma. Ve zbytku soud nárok žalobkyně pro nedůvodnost zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalované, která byla procesně úspěšnější však žádné náklady prokazatelně nevznikly, když v řízení byla po celou dobu zcela pasivní. Soud proto výrokem III žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.