15 C 56/2025-88 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 112 623 Kč, a to částky 78 621 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 621 Kč ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši 34 002 Kč, úrok ve výši 59,32 % p.a z částky 66 390 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 529,36 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 66 390 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 221 126 Kč. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,32 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 375 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 35 000 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od , datum, do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 34 002 Kč. Žalovaný zbylou část dluhu přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se jednání konaného dne , datum, nezúčastnil, k věci samé se při jednání nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr výši 70 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne , datum, ). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu. Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě č. , hodnota, ). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním kódu (prokázáno dokumentem – podpis na dálku, potvrzovací SMS zprávou). Úvěr ve výši 70 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní učet dne , datum, (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,32 % splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 375 Kč splatných vždy k , Anonymizováno, . dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, ). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění byl žalovaný dopisy (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, ). Následně věřitel celý úvěr zesplatnil ke dni , datum, (prokázáno oznámením ze dne , datum, ). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 59,32% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 76 151,21 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 66 390 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 761,21 Kč), smluvní pokuty ve výši 34 002 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 59,32% ročně z částky 66 390 Kč, a to od , datum, do , datum, ve výši 2 529,36 Kč, a úrok ve výši 15% z částky 66 390 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do částky 221 126 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude po dobu trvání tohoto pojištění hradit za pojištění. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 536 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně dodatku č. , hodnota, a přílohy č. , hodnota, , přihláškou žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, informačním dokumentem o pojistném produktu k pojištění). Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný splátky celkem uhradil částku 35 000 Kč (prokázáno kartou klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). K zaplacení zbývající dlužné částky příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem ze dne , datum, (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne , datum, ).4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a nízké riziko (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne , datum, ). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu. Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že disponuje pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 36 794 Kč, a je zaměstnán. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami z účtu žalovaného vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., a to konkrétně dne , datum, byla připsána částka 38 936 Kč, dne , datum, částka 37 455 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného – příchozí platby o výplatě žalovaného). Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 5 299 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, spoření, další splátky úvěrů, zápůjček, apod.) ve výši 0 Kč (prokázáno hodnocením klienta ze dne , datum, ). Výdaje žalovaného pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje, které uvedl žalovaný ve formuláři hodnocení klienta, tedy použila zákonem stanovené životní minimum ve výši 4 620 Kč, neboť žalovaný neuvedl ve formuláři výdaje vyšší.5. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 35 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze úvěr schválit. Při příjmu cca 37 000 Kč a nezjištěných výdajích. Žalobkyně si nenechala předložit například kompletní výpis z účtu za delší časové období, ze kterého by mohlo být evidentní, s jakým zůstatkem žalovaný na účtu disponuje, případně jak s finančními prostředky nakládá. Žalobkyně tedy vycházela z příjmů žalovaného, které měla potvrzené ze dvou příchozích plateb, a z téměř žádných výdajů, do kterých nebyly zahrnuty náklady na domácnost, resp. ty byly sděleny v nereálné částce, dopravu, osobní potřeby včetně stravy, apod. Pokud žalobkyně operuje s částkou životního minima, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a rozhodně nejde o veličinu, která by jí alibisticky umožnila se dále konkrétní situací úvěrovaného nezaobírat, pokud mu nad tuto částku „něco zbývá“. Nadto však nezkoumala další náklady na bydlení (energie a apod). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.6. Soud má za to, že i v p