16 C 34/2025-39 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 25,85 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, -4634, podle které původní věřitel poskytl žalované hotovostní úvěr ve výši , částka, a žalovaná byla povinna vrátit hotovostní úvěr ve 13 splátkách, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední k , datum, . Smluvní strany sjednaly též pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Následně nabyla pohledávku společnost , právnická osoba, . dne , datum, v důsledku prodeje části závodu, která poté postoupila pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, dne , datum, a dne , datum, došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni. Před poskytnutím úvěru původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované, ze kterých původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované, při zohlednění životního minima žalované (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Původní věřitel neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Žalovaná na dluh neplnila ničeho, a to ani jednomu z právních předchůdců žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř. byl prokázán následující:4. Žalovaná uzavřela s původním věřitelem dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -4634, podle které původní věřitel poskytl žalované hotovostní úvěr ve výši , částka, a žalovaná byla povinna úvěr splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši , částka, s tím, že první splátka byla splatná do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy a každá další byla splatná do 30. dne od předcházející splátky, žalovaná a původní věřitel dále uzavřeli téhož dne rozhodčí smlouvu, podle které měly být spory vzniklé na základě úvěrové smlouvy řešeny v rozhodčím řízení (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, -4634 ze dne , datum, , předpisem splátek ke smlouvě o úvěru, rozhodčí smlouvou ze dne , datum, ). K poměrům žalované a její úvěruschopnosti původní věřitel vycházel z prohlášení žalované, podle kterých měla žalovaná průměrný čistý měsíční příjem ve výši , částka, a další příjmy , částka, , výdaje , částka, a výdaje celé domácnosti byly , částka, , žalovaná měla jednu vyživovanou osobu (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru, informacemi o klientovi, přehledem scoringové karty k úvěru). Pohledávka za žalovanou byla převedena na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., dále postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni (prokázáno smlouvou o prodeji části závodu ze dne , datum, uzavřenou mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, ., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, , potvrzením o nabytí účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek a uhrazení úplaty vystaveného společností , právnická osoba, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, a dne , datum, (prokázáno „Předžalobní výzva ve smyslu ust. § 142a odst. 1 občanského soudního řádu“ ze dne , datum, “ včetně podacího lístku a „Předžalobní výzva ve smyslu ust. § 142a odst. 1) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád“ ze dne , datum, ).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ byl poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).6. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že na základě údajů zjištěných od žalované dospěla k závěru, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, je zaměstnána a její průměrný čistý měsíční příjem činí , částka, , další mimořádné příjmy jsou , částka, a průměrné výdaje , částka, , přičemž výdaje domácnosti jsou , částka, a příjem celé domácnosti je , částka, ; žalovaná má jednu vyživovací povinnost. Takto zjištěné údaje žalobkyně vyhodnotila jako dostatečné a usoudila, že při zohlednění životního minima žalované jí lze úvěr poskytnout.7. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobkyně (resp. původní věřitel) svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně se řádně nezabývala příjmy ani výdaji žalované, neměla k dispozici žádné bankovní výpisy, neověřila žalovanou uváděné údaje a slepě vycházela z administrativní hodnoty životního minima, což pro posouzení úvěruschopnosti žalované není dostatečné. Pokud žalobkyně lustrovala žalovanou ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí, tak to také neposkytuje dostatečný přehled o majetkové a životní situaci žalované. Tím se žalobkyně vystavila nepřiměřenému riziku nesplacení úvěru, když neměla za bezpečně prokázané, že žalovaná vůbec měla pravidelný příjem, z něhož by mohla úvěr splácet. Žalobkyně měla požadovat úplné výpisy z bankovního účtu žalované minimálně za poslední 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy, zároveň žalobkyně neověřila celkové příjmy žalované, která v žádosti uvedla např. mimořádný očekávaný příjem , částka, , avšak není jasné, z čeho takový příjem plyne a zda jde skutečně pouze o jednorázovou platbu (jak by napovídal přívlastek „mimořádný“). Žalobkyně pochybila, pokud nepřiměřeně spoléhala na tvrzení žalované, aniž by uvedené položky podrobila jakémukoli pečlivějšímu zkoumání, nezjistila žádné faktické výdaje žalované. Vzhledem k údajům, které žalovaná žalobkyni při sjednávání úvěru poskytla, bylo namístě provést podrobnější zkoumání příjmové i výdajové stránky žalované, neboť i samotná jistina poskytovaného úvěru výrazně převyšuje její čistý příjem (, částka, ). Ostatně je povinností poskytovatele úvěru řádně přezkoumat právě i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).8. Jelikož je úvěrová smlouva absolutně neplatná, nelze přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho, a proto soud výrokem I. rozsudku žalobě vyhověl co se týče pohledávky první představující jistinu poskytnutého úvěru. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evi