ECLI: ECLI:CZ:OSKO:2025:17.C.134.2025.1 Datum: 2025-07-07 Předmět: o zaplacení 16 020 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."] ["smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení 16 020 Kč s příslušenstvím (["§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb."])
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dne , datum, a žalovaný čerpal úvěr v částce , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou spolu s úrokem a smluvenými poplatky, řádně však nesplácel, celkem splatil , částka, . Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, a žalovaný vyzván ke splacení. Žalobkyně požadovala zaplatit , částka, jako nesplacenou jistinu, , částka, jako úroku, účelně vynaložené náklady , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Požadovala i zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce , částka, . Žalovaný se zavázal splácet měsíčně splátku dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy ve výši od , částka, do , částka, s poslední splátkou splatnou dne , datum, . Podpis žalovaného byl zajištěn elektronickými prostředky, kódem zaslaným na mobilní telefon. Strany si sjednaly podmínky zesplatnění úvěru tak, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, pokud žalovaný mimo jiné dluží dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace. Ze sazebníku poplatků žalobkyně, informačního memoranda o zpracování osobních údajů a zprávy o posouzení úvěruschopnosti klienta soud nezjistil konkrétní relevantní skutečnosti v této věci. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni své osobní údaje. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta má soud za prokázané, že žalobkyně měla k žalovanému informaci, že má dvě děti, je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem , částka, měsíčně, splácí jiným společnostem , částka, měsíčně, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný dne , datum, žádal o úvěr , částka, , která byla odmítnuta, stejný den žádal o kreditní kartu s úvěrovým rámcem , částka, a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, , obě žádosti byly odmítnuty. Další dvě žádosti byly odvolány, existující kontrakty nebyly zjištěny. Z výpočtu úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně uvažovala příjem žalovaného , částka, , životní minimum dospělých členů domácnosti , částka, , uváděné splátky , částka, , , částka, pro odkládání a , částka, novou splátku a dospěla k volným zdrojům žalovaného , částka, . Dále uvažovala životní minimum všech členů domácnosti , částka, a náklady na bydlení , částka, , započetla uváděný příjem dalších členů v domácnosti , částka, a dospěla k volným zdrojům domácnosti , částka, . Z výpisu proplacení smlouvy a tiskové sestavy odchozích úhrad žalobkyně má soud za prokázané, že dne , datum, žalobkyně poukázala žalovanému částku , částka, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni splatil celkem , částka, . Z výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Z výzev ze dne , datum, , , datum, a podacích archů má soud za prokázané další upomínání žalovaného, žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta ke splacení do , datum, .4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z , datum, poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v celkové výši , částka, . Žalovaný k prověření úvěruschopnosti sdělil své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně si zjistila jeho úvěrovou situaci a provedla lustraci v dostupných rejstřících. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami. Žalovaný na úvěr splatil částku , částka, . Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, a žalovaného dále upomínala.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., a to způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje od žalovaného, který sdělil, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná s příjmem , částka, měsíčně, má dvě děti, splácí , částka, měsíčně. příjmy ostatních členů jsou , částka, měsíčně, dále žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných rejstřících a zjistila, že žalovaný v měsíci září 2023 žádal o pět úvěrů, dvě žádosti byly odvolány, tři odmítnuty. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuz