17 C 177/2025-62 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 164 207 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a sjednaný úrok ve výši 76,04 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni postupně splatil 20 102 Kč. Dlužná částka se skládá z jistiny 98 881,10 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 18 674,64 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 44 555,24 Kč, na kterou žalobkyni vzniklo právo po zesplatnění úvěru od , datum, do podání žaloby. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z prodlení a běžného úroku od , datum, až do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předsmluvního formuláře z , datum, soud zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 76,04 % jako pevnou úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru, celkem by žalovaný měl splatit 320 976 Kč v 48 měsíčních splátkách po 6 687 Kč bez platby pojištění, pro případ opožděných plateb si strany dohodly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou je žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodly se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud prodlení pokračuje po zesplatnění, dohodly si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci smlouvu uzavřeli v souladu s předsmluvními informacemi. Z dodatku k návrhu na uzavření smlouvy, informací o podpisu na dálku a důkazů o přijatých SMS má soud za prokázané, že žalovaný s listinami projevil souhlas zadáním zaslaného kódu, žalovanému byly zasílány informace na mobilní číslo, který uvedl jako svůj kontaktní údaj a žalovanému žalobkyně zaslala 1 Kč a variabilní symbol této platby byl podpisovým kódem. Z oznámení o schválení úvěru z , datum, a doručenky má soud za prokázané schválení úvěru, o který žalovaný požádal a splátkový kalendář, z kterého se zjišťuje výše splátky 6 687 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení má soud za prokázané, že na účet určený ve smlouvě žalovaným byla poskytnuta částka 100 000 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný celkem splatil 20 102 Kč a byl v prodlení již s první splátkou 36 dnů, s druhou 7 dnů a třetí 45 dnů, dále již zaplatil pouze korunové částky a přestal platit zcela, první dvě splátky byly zaplaceny osobou , jméno FO, . Z výzev ze dne , datum, , , datum, a , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl písemně upomínán o zaplacení. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení. Dále soud provedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného: Z prohlášení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že nemá dluhy, není proti němu vedeno exekuční řízení, není v úpadku. Z hodnocení klienta zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 40 374 Kč, jako výdaje mu byly započítány částka 6 016 Kč na bydlení, částka 4 860 Kč jako životní minimum, splátky dalších závazků 1 200 Kč, byla spočítána rezerva po rozdílu příjmů a výdajů ve výši 27 298 Kč, dále žalovaný uvedl, že je svobodný, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, má vlastní bydlení, není ve výpovědní době, pracovní poměr má na dobu neurčitou. Z kopie občanského průkazu má soud za prokázané, že věřitel ověřil totožnost žalovaného. Z výpisu vybraných pohybů (příjmů) na účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl na svém účtu v srpnu 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 33 625 Kč, v září 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 50 785 Kč, v listopadu 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 35 298 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS, kde byl vykázán příznak Z (závazek), produkt „Telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací“ a poznámka D (dluh po splatnosti). Z lustrace žalovaného v NRKI měla žalobkyně výstup, že u žalovaného byly registrovány dvě instituce s žádostí a evidován dluh po splatnosti 14 569 Kč. Z výzvy ze dne , datum, a z podacího archu ze stejného data má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného urgovala o zaplacení před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný požádal o úvěr, žalobkyně mu nabídla úvěr 100 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 76,04 %, dohodli si smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s kterou bude žalovaný v prodlení déle než 30 dnů, dohodli se, že dojde k zesplatnění úvěru při prodlení s úhradou splátky či její části déle než 30 dnů, pokud by prodlení pokračovalo po zesplatnění, dohodli si smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny po zesplatnění a placení sjednaného úroku i po zesplatnění až do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, využila údaje sdělené žalovaným, vyžádala si příchozí platby na jeho účet ve třech po sobě následujících měsících. Z lustrace žalovaného v registru SOLUS získala informaci, že žalovaný má dluh po splatnosti, ze systému NRKI rovněž informaci o dluhu po splatnosti a dvou institucích s žádostí, spokojila se s uvedením výdajů žalovaného na bydlení 6 016 Kč a 1 200 Kč na další splátky a připočetla částku životního minima, rezervu vyhodnotila ve výši 27 298 Kč. Žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a žalobkyně mu oznámila schválení úvěru a splátkový kalendář splácení v 48měsíčních splátkách po 6 687 Kč. Žalobkyně poukázala na žalovaným uvedený účet částku 100 000 Kč. Žalovaný splátky neplatil řádně a včas, byl v prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, , žalovanému to oznámila a upomínala jej o zaplacení.5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po právní stránce tak soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal n