18 C 339/2024-72 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu č. , hodnota, dne 31. 1. 2020, na základě, které je veden účet č. , č. účtu, , jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky žalobce a další smluvní dokumentace. Dne 29. 6. 2020 účastníci uzavřeli Dodatek č. 3 k Rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu, nedílnou součástí byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Na základě uzavřeného dodatku byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 50 000 Kč, s pevným úrokem ve výši 18,90 %. Žalovaný úvěr formou kontokorentu pravidelně čerpal a zavázal se jej průběžně hradit. Protože žalovaný poskytnutý úvěr řádně nehradil, žalobce kontokorent zesplatnil ke dni 29. 6. 2022. Přes opakované výzvy žalovaný dosud neuhradil na zažalovanou pohledávku ničeho.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím jmenovaného opatrovníka, který uvedl, že žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž namítl promlčení nároku a navrhl žalobu zamítnout.3. V dané věci soud rozhodoval na základě listin, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 31. 1. 2020 o službách žalobce včetně platebních bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 31. 1. 2020 tuto smlouvu, na základě, které se žalobce zavázal žalovanému poskytovat své služby, žalovanému byl zřízen běžný účet č. , č. účtu, .5. Z dodatku č. 3 k rámcové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2020 smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Žalovanému byl na jejím základě poskytnut neúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, a to přečerpáním běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovanému byl úvěr poskytnut na neurčito, měl jej splácet průběžně připsáním peněz na běžný účet č. , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána pevná ve výši 18,90 %.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému je poskytnut úvěr s možností přečerpání, takzvaný kontokorent, a to neúčelový, nezajištěný ve výši 50 000 Kč. Úvěr je poskytnut přečerpáním běžného účtu číslo , č. účtu, . Splácení je umožněno průběžné připsáním finančních prostředků na běžný účet, ze kterého je kontokorent čerpán. Úroková sazba byla sjednána na 18,90 % ročně.7. Z podmínek pro používání kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný souhlasil s tím, že za případ porušení smlouvy o kontokorentu je považováno prodlení s úhradou jakéhokoli závazku vůči žalobci či porušení jakékoli jiné povinnosti nebo nesplnění závazku vůči žalobci. V případě porušení má žalobce právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení (tzv. zesplatnění). Při zesplatnění je povinností dlužníka splatit celý kontokorent, smluvní úroky a úroky z prodlení naúčtované ke dni zesplatnění, popřípadě další částky, na které má žalobce právo podle Smlouvy o kontokorentu a dosud nebyly uhrazeny.8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 14. 9. 2021 – 1. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný na kontokorent hradil, částky byly započítány na obchodní úrok. Dále bylo zjištěno, že dne 30. 6. 2022 došlo k převedení kontokorentu ve výši 50 000 Kč.9. Z přehledu plateb a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 1. 10. 2021 583,16 Kč, dne 1. 11. 2021 722,99 Kč, 1. 12. 2021 670,48 Kč, 1. 1. 2022 775,79 Kč, 1. 2. 2022 25,05 Kč, 11. 3. 2022 776,02 Kč, 11. 3. 2022 423,98 Kč, 15. 3. 2022 300,95 Kč, 1. 4. 2022 19,05 Kč, tyto úhrady byly použity na zaplacení obchodního úroku. Následně nehradil, úvěr byl zesplatněn ke dni 29. 6. 2022, nesplacená jistina činila k 29. 6. 2022 50 000 Kč a nesplacený úrok 3 087,63 Kč.10. Z přehledu žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný žije v nájmu od 1. 1. 2020, výdaje domácnosti činí na bydlení 1 000 Kč, na léky/jídlo/dopravu 7 500 Kč, na splátky 6 000 Kč. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, od 1. 1. 2020 dobu určitou do 1. 1. 2021, jeho měsíční příjem činí 16 945 Kč.11. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v registrech nalezen, tedy neměl ke dni 29. 6. 2020 jiný existující aktivní závazek.12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil 5 676,43 Kč, konečný zůstatek 17 622,36 Kč. Za uvedené období byla na účet připsána částka 57 820,25 Kč a odešla částka 45 874,32 Kč.13. Ze zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2022 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 53 087,63 Kč, a to do 9. 7. 2022. Žalovaný byl touto výzvou zároveň upozorněn na možnost následného soudního vymáhání pohledávky.14. Další návrhy účastníků na provedení důkazů, soud zamítl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí má soud prokázány dostatečně.15. Soud tak má za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o běžném účtu a smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, když žalobkyně veškeré své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaný nikoli, když přestal řádně a včas úvěr splácet, pročež žalobkyně v souladu se smluvní dokumentací kontokorent zesplatnila ke dni 29. 6. 2022. Přes opakované výzvy nebylo na zažalovanou pohledávku ničeho uhrazeno.16. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, který mu předložil výpisy z účtu a vyplnil formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Z přehledu žádostí o úvěr vyplývá, že žalovaný žije v nájmu od 1. 1. 2020, výdaje domácnosti činí na bydlení 1 000 Kč, na léky/jídlo/dopravu 7 500 Kč, na splátky 6 000 Kč. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, od 1. 1. 2020 dobu určitou do 1. 1. 2021, jeho měsíční příjem činí 16 945 Kč. Žalobce měl dále k dispozici výpis z účtu žalovaného za období 1. 3. 2020 – 31. 5. 2020, ze kterého vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 5 676,43 Kč, konečný zůstatek 17 622,36 Kč. Za uvedené období byla na účet připsána částka 57 820,25 Kč a odešla částka 45 874,32 Kč. Smlouvu lze uzavřít v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobce postupoval s dostatečnou odbornou péči.17. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) tak, že dle § 2395 a násl. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Soud se rovněž zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný. Otázku, zda nárok je, či není promlčen, je třeba posoudit podle ust. § 609 a následujících občanského zákoníku. Z ust. § 609 občanského zákoníku vyplývá, že právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě. K promlčení přihlédne soud jen k námitce dlužníka, že je právo promlčeno. Délku promlčení doby stanoví občanský zákoník v ust. § 629 odst. 1 jako tříletou.19. V daném případě tříletá promlčecí doba běžela nejdříve od 29.6.2022 (datum splatnosti úvěru). Žaloba byla podána dne 1.8.2024. Nalézací řízení tak bylo zahájeno před uplynutím tříleté promlčecí doby, promlčení nelze proto v tomto řízení s úspěchem uplatnit.20. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce, tak jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu