18 C 385/2024-17 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 484 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 6. 1. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , na základě které se zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , elektřinu a distribuční služby a žalovaný se zavázal za tyto služby řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Žalobce vyúčtoval dodávku elektřiny za období od 19. 9. 2023 do 11. 10. 2023 v částce 247,06 Kč a od 20. 9. 2022 do 18. 9. 2023 v částce 9 756,94 Kč, přičemž žalovaný uvedené částky neuhradil. Žalobce dále v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami požadoval zaplacení poplatků ve výši 2 x 240 Kč za odeslané upomínky ze dnů 7. 7. 2023 a 28. 8. 2023. K úhradě dlužné částky byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. V této věci se jedná o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním občanem Ukrajiny. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. mají pravomoc předmětnou věc projednat a rozhodnout české soudy, neboť žalovaný má na území ČR bydliště. Rozhodným ve věci je podle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy právo české. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou zveřejněnou pod č. 123/2002 Sb.m.s. neupravuje – s výjimkou odpovědnosti za škodu – mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá.4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), když žalovaný po výzvě soudu nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce s daným postupem souhlasil již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, přičemž ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN ze dne 6. 1. 2021 č. , hodnota, soud zjistil, že účastníci uzavřeli uvedeného dne tuto smlouvu, v níž se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a za dodanou elektřinu a distribuční služby řádně a včas hradit dohodnutou cenu. Z vyúčtování č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2023 se splatností 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému za odebranou elektřinu za období od 20. 9. 2022 do 18. 9. 2023 částku (nedoplatek) ve výši 9 756,94 Kč. Z vyúčtování č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2023 se splatností 6. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému za odebranou elektřinu za období od 19. 9. 2023 do 11. 10. 2023 částku (nedoplatek) ve výši 247,06 Kč. K úhradě dlužných částek byl žalovaný vyzýván upomínkami ze dnů 7. 7. 2023 a 28. 8. 2023, které žalobce v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami zpoplatnil každou částkou 240 Kč. Na dlužné částky žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl k jejich zaplacení dále vyzván rovněž předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce, která mu byla zaslána dne 23. 7. 2024.6. Soud tak má po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které žalobce dodával žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal za dodávky elektřiny zaplatit sjednanou cenu. Žalovaný však přes řádná vyúčtování za období od 20. 9. 2022 do 18. 9. 2023 a od 19. 9. 2023 do 11. 10. 2023 cenu za odebranou elektřinu nezaplatil. Žalovaný byl opakovaně upomínán, přes výzvy však dosud dluží na dodávkách elektřiny a poplatcích za upomínky dle všeobecných obchodních podmínek žalobce v souhrnu částku v zažalované výši.7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Na základě výše uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení žalobce prokázal existenci a výši uplatňované pohledávky. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužné částky ve výši 9 756,94 Kč, 247,06 Kč a 2 x 240 Kč. Protože žalovaný nezaplatil dlužné částky v termínech splatnosti, přiznal soud žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to z jednotlivých dlužných částek ode dnů následujících po splatnostech příslušných faktur do zaplacení. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky 800 Kč (zaplacený soudní poplatek); dále 3 x 300 Kč (odměna advokáta žalobce za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“, předžalobní výzva, návrh ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d/ a.t., to vše za použití § 14b odst. 1 bod 2 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.). Dále má žalobce nárok na částku 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).