18 C 406/2024-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne 15. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 43 142 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 554 Kč, přičemž poslední splátka připadala na 12. 9. 2023. Celkovou splatnou částku tvořila jistina (20 000 Kč), úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (16 118 Kč), částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 524 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, na úvěr nezaplatila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce žalobou požadoval po žalované zaplatit částku 20 000 Kč jako dlužnou jistinu, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 566,67 Kč (zák. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 13. 9. 2023 do 29. 1. 2024) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh neuhradila, přestože byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je slovenskou státní občankou. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaná měla v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalované.4. K výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná a právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, ) uzavřeli dne 15. 3. 2022 dohodu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 43 142 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 554 Kč, přičemž poslední splátka činila 484 Kč a připadala na 12. 9. 2023. Celkovou splatnou částku tvořila jistina ve výši 20 000 Kč, úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 118 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 524 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná neuhradila na smlouvu ničeho (prokázáno tabulkou umoření). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně dokladu o odeslání). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2024, přičemž jí byla stanovena lhůta k úhradě do 6. 6. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Původní věřitel uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“).8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z.s.ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.11. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žalované a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy.12. Žalovaná na smlouvu neuhradila ničeho, přičemž žalobce požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je co do této částky důvodný. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 7. 6. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené žalované v předžalobní výzvě, do zaplacení (výrok I. rozsudku). Ve zbytku žalobního nároku spočívajícího v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 4 566,67 Kč a zákonném úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 30. 1. 2024 do 6. 6. 2024 soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem, když neshledal důvodu pro jiný postup.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků ve věci, přičemž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 24. 2. 2025. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 20 000 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z této částky, který ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 2 161,64 Kč. Žalobce měl tedy úspěch celkem ohledně částky 22 161,64 Kč. Žalovaná měla naproti tomu úspěch ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 566,67 Kč a zákonného úroku z prodlení za období od 30. 1. 2024 do 6. 6. 2024 ve výši 1 060,27 Kč, tedy celkem co do částky 5 626,94 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků činí 59,5 % ve prospěch žalobce. Účelně vynaložené náklady žalobce představuje v tomto případě: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tyto tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.); paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí 252 Kč, tj. celkem 2 252 Kč, z nichž má žalobce právo na náhradu v rozsahu 59,5 %, tedy v částce 1 339,94 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst.