18 C 65/2025-51 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 154,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz uzavřela s žalovaným dne 11. 2. 2023 smlouvu o jednorázovém a bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 3. 2023. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 12. 2024, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem.2. Žalovaný sdělil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla lépe zkoumat jeho schopnost úvěr splácet, poskytnutý úvěr byl na hranici jeho možností. Potvrdil, že úvěr ve výši 8 000 Kč mu byl poskytnut na jeho bankovní účet, uhradil na něj částku 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je ochoten splatit částku ve výši 7 500 Kč představující dosud nesplacenou část poskytnutého úvěru, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč.3. Žalovaný se k nařízenému jednání dostavil, žalobkyně byla z jednání omluvena, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. V dané věci soud rozhodoval na základě listin, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 2. 2023 smlouvu o jednorázovém a bezúčelovém spotřebitelském úvěru, sjednali si výši úvěru, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 11. 2. 2023 č. , číslo, -A). Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, (prokázáno potvrzením o platbě). Žalovaný na úvěr uhradil toliko částku 500 Kč (prokázáno potvrzením o odchozí úhradě ze dne 10. 3. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 20. 12. 2024. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 12. 2024 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 20. 12 .2024 včetně podacího lístku).5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne 2. 6. 2025 (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 11. 2. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.7. Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.8. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že tuto prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně v registrech a databázích (zejm. centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, atd.).9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila jako důkazy žádné listiny. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit příjmy i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 709/2021). V posuzovaném případě však žalobkyně řádně neprokázala ani ověření příjmu žalovaného, natož jeho výdajů. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádala). Ostatně, dostatečná obezřetnost je i v zájmu žalobkyně, neboť tak předchází právě riziku nesplácení úvěrů.10. Soud tak dospívá k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti nezkoumala dostatečně jeho úvěruschopnost.11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný tvrdil a prokázal, že na pohledávku uhradil částku 500 Kč, zbývá mu tak k uhrazení poskytnutá jistina ve výši 7 500 Kč.12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Dál soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni kromě dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., a to od 11. 3. 2023 (tj. ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky) do zaplacení.13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když vzal v potaz finanční situaci žalovaného a povolil mu dlužnou částku splácet ve splátkách tak, jak uvedeno ve výroku. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu i k výši dlužné částky toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalobce ani neadekvátní zvýhodnění dlužníka, když žalobci se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Žalovaný požádal o možnost dluh splácet postupně, soud mu vyhověl o rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit částku 7 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšný co do částky 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ohledně