19 C 169/2025-55 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaný jako vydlužitel uzavřel dne , datum, se žalobkyní jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně přenechala žalovanému , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit do , datum, . Žalovaný však tento dluh nesplnil. Jeho příslušenstvím je tak úrok z prodlení v zákonné výši. V důsledku prodlení žalovaného s vrácením předmětu zápůjčky vzniklo žalobkyni též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, denně za období od , datum, do , datum, , tj. , částka, . Celkem tak má žalobkyně za žalovaným pohledávky ve výši , částka, s příslušenstvím.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně jako zapůjčitelka uzavřela dne , datum, se žalovaným jako vydlužitelem, soud zjistil, že žalobkyně přenechala žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit do , datum, . Tento dluh žalovaného účastníci řízení utvrdili smluvní pokutou ve výši , částka, denně. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal předmět zápůjčky.4. Z výzvy zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.5. Žalovaný tedy jako vydlužitel uzavřel dne , datum, se žalobkyní jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně přenechala žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit do , datum, . Tento dluh žalovaného účastníci řízení utvrdili smluvní pokutou ve výši , částka, denně. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění těchto pohledávek dopisem ze dne , datum, .6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne podle § 2390 o.z. smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 odst. 1 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.12. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu.13. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0, 1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, .14. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, , 5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .15. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni předmět zápůjčky ve výši , částka, . Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovaným je úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů).16. Účastníci řízení utvrdili dluh žalovaného spočívající v povinnosti vrátit žalobkyni předmět zápůjčky smluvní pokutou ve výši , částka, denně. I pro bezúročné spotřebitelské úvěry se však prosadí omezení rozsahu, v jakém může poskytovatel spotřebitelského úvěru úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty, na nanejvýš 0, 1 % z dlužné částky denně. To v poměrech projednávané věci znamená, že výše smluvní pokuty, kterou může žalobkyně vůči žalovanému uplatnit, dosahuje , částka, denně. Za období od , datum, do , datum, tak její výše činí , částka, , a v důsledku toho přesahuje omezení výše smluvní pokuty polovinou celkové výše spotřebitelského úvěru. Výše smluvní pokuty, kterou v důsledku prodlení žalovaného s vrácením předmětu zápůjčky může žalobkyně s úspěchem uplatnit, tedy činí , částka, .17. Z tohoto důvodu soud zároveň žalobu zamítl, pokud se žalobkyně na smluvní pokutě domáhá vůči žalovanému částky převyšující , částka, , tj. co do žalobního požadavku na zaplacení , částka, .18. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.19. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 32 % a žalovaný v rozsahu 68 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku na zaplacení , částka, s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky ve výši , částka, s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalovanému by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36 %. Žalovanému však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.