19 C 271/2025-84 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná od , datum, vykonávala pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy, kterou účastnice řízení uzavřely dne , datum, , práci „HR specialisty“. Dne , datum, dala žalovaná žalobkyni výpověď, na jejímž základě zanikl pracovní poměr účastnic řízení dne , datum, . Ještě před uplynutím výpovědní doby však žalovaná dala jménem žalobkyně dne , datum, výpověď zaměstnankyni Ivě , jméno FO, , kterou odůvodnila zrušením pracovního místa této zaměstnankyně. Přitom žalovaná o rozvázání pracovního poměru uvedené zaměstnankyně vyrozuměla generálního ředitele žalobkyně, jemuž ovšem sdělila, že důvodem rozvázání pracovního poměru je výpověď daná zaměstnankyní. Teprve , datum, , předtím, než žalobkyně vyplatila dotčené zaměstnankyni odstupné, vyšlo najevo, že skutečným důvodem rozvázání jejího pracovního poměru byla výpověď, kterou jí jménem žalobkyně dala žalovaná. Žalobkyně však o zrušení pracovního místa této zaměstnankyně nerozhodla a ani žalovaná nebyla oprávněna takové rozhodnutí přijmout. Žalobkyně proto chtěla výpověď, kterou jejím jménem dala uvedené zaměstnankyni žalovaná, odvolat, avšak tato zaměstnankyně s odvoláním výpovědi nesouhlasila. V důsledku toho pracovní poměr žalobkyně a dotčené zaměstnankyně zanikl a žalobkyně jí vyplatila odstupné ve výši , částka, . V této výši tak vznikla žalobkyni v důsledku porušení povinností žalované při plnění jejích pracovních úkolů, které žalovaná zavinila přinejmenším ve formě vědomé nedbalosti, škoda, kterou žalovaná je povinna žalobkyni nahradit. Žalovaná tuto povinnost nesplnila ani přes výzvu žalobkyně ze dne , datum, . Jejím příslušenstvím je proto úrok z prodlení v zákonné výši.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shodně se žalobkyní skutkově tvrdila, že na základě pracovní smlouvy, kterou účastnice řízení uzavřely dne , datum, , vykonávala od , datum, pro žalobkyni práci „HR specialisty“. Dne , datum, dala žalovaná žalobkyni výpověď, na jejímž základě jejich pracovní poměr zanikl dne , datum, . Žalovaná dále shodně se žalobkyní skutkově tvrdila, že jménem žalobkyně dala v dubnu 2025 výpověď zaměstnankyni žalobkyně Ivě , jméno FO, , která pro žalobkyni vykonávala práci specialisty dodavatelské kvality v oddělení jakosti. Vedoucí tohoto oddělení , jméno FO, totiž rozhodl o zrušení pracovního místa uvedené zaměstnankyně a dal žalované pokyn, aby vyhotovila výpověď a doručila ji dotčené zaměstnankyni. Žalovaná tedy postupovala na základě tohoto pokynu. Ostatně svědek , jméno FO, důvod výpovědi předtím s dotčenou zaměstnankyní projednal. Žalovaná popřela, že by snad jednala svévolně.3. Z pracovní smlouvy, kterou dne , datum, uzavřely žalobkyně jako zaměstnavatelka a žalovaná jako zaměstnankyně, soud zjistil, že jako den nástupu do práce ujednaly , datum, , jako druh práce „HR specialista“ a jako místo výkonu práce provozovnu žalobkyně v Milovicích.4. Z popisu pracovního místa soud zjistil, že nadřízeným žalované byl finanční ředitel. K její pracovní náplni náleželo též zpracovávání personální agendy. Podle dalšího popisu pracovního místa žalované byl jejím nadřízeným ředitel závodu.5. Z výpovědi, kterou dala žalovaná žalobkyni dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná rozvázala pracovní poměr účastnic řízení.6. Z pracovní smlouvy, kterou žalobkyně jako zaměstnavatelka dne , datum, uzavřela s , jméno FO, , dříve Vobořilovou, soud zjistil, že jako den nástupu do práce ujednaly , datum, , jako druh práce „SQA“ a jako místo výkonu práce provozovnu žalobkyně v Milovicích.7. Z organizačního schématu žalobkyně účinného od , datum, soud zjistil, že svědek , jméno FO, byl manažerem jakosti přímo podřízeným generálnímu řediteli a nadřízeným zaměstnankyně , jméno FO, .8. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek vykonával pro žalobkyni činnost jinak než v pracovněprávním vztahu. Pravidelně se účastní porad vedení žalobkyně. Na jaře roku 2025 porada vedení žalobkyně v důsledku poklesu objemu zakázek rozhodla o snížení počtu zaměstnanců a pověřila jej, aby v oddělení jakosti zrušil jedno pracovní místo. Svědek se rozhodl zrušit pracovní místo zaměstnankyně , jméno FO, , toto rozhodnutí s ní projednal, oznámil je žalované a dal jí pokyn, aby zařídila rozvázání pracovního poměru dotčené zaměstnankyně. Rozhodnutí o organizační změně nebylo vyhotoveno písemně. V létě 2025 se v poradě vedení žalobkyně diskutovalo, zda zaměstnankyně , jméno FO, dala sama výpověď, nebo s ní byl pracovní poměr rozvázán ze strany žalobkyně. Svědek přitom potvrdil, že došlo k rozvázání pracovního poměru s touto zaměstnankyní z organizačních důvodů.9. Z výpovědi, kterou dala žalobkyně, jejímž jménem jednala žalovaná, zaměstnankyni Ivě , jméno FO, dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně rozvázala pracovní poměr s touto zaměstnankyní v důsledku zrušení jejího pracovního místa.10. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalovaná odeslala dne , datum, svědku , jméno FO, , soud zjistil, že žalovaná svědku zaslala listinu, která obsahovala „výpověď s odstupným“ pro zaměstnankyni Ivu , jméno FO, .11. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalovaná odeslala dne , datum, , jméno FO, , soud zjistil, že mu zaslala výpověď doručenou zaměstnankyni Ivě , jméno FO, , s tím, že jejím důvodem je zrušení pracovního místa zaměstnankyně, a upozornila jej, že pracovní poměr zaměstnankyně zanikne , datum, s právem na odstupné.12. Z vyúčtování mzdy zaměstnankyně , jméno FO, za období června 2025 soud zjistil, že žalobkyně této zaměstnankyni vyplatila odstupné ve výši , částka, . Totéž soud zjistil z oznámení o odchozí platbě ze dne , datum, .13. Z krátkých textových zpráv, které si žalobkyně a zaměstnankyně , jméno FO, vyměnily v období od , datum, do , datum, , soud zjistil, že se žalobkyně pokusila zaměstnankyni oslovit ve věci jejího pracovního poměru, avšak bezvýsledně.14. Z organizačního schématu žalobkyně účinného od , datum, soud zjistil, že pracovní místo zaměstnankyně , jméno FO, žalobkyně neobsadila. Totéž soud zjistil z organizačního schématu žalobkyně účinného od , datum, .15. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalované dne , datum, , jak vyplývá z dodejky.16. Účastnice řízení tedy dne , datum, uzavřely pracovní smlouvu, na jejímž základě žalovaná od , datum, vykonávala pro žalobkyni práci „HR specialisty“. Žalovaná dala dne , datum, žalobkyni výpověď a jejich pracovní poměr na jejím základě zanikl dne , datum, . Vedení žalobkyně pověřilo na jaře 2025 svědka , jméno FO, , aby rozhodl o zrušení jednoho pracovního místa v oddělení jakosti, které vedl. Svědek , jméno FO, rozhodl o zrušení pracovního místa zaměstnankyně , jméno FO, a dal žalované pokyn, aby vyhotovila a doručila výpověď této zaměstnankyni. Žalovaná na základě uvedeného pokynu jménem žalobkyně rozvázala pracovní poměr dotčené zaměstnankyně výpovědí ze dne , datum, , na jejímž základě zanikl pracovní poměr uvedené zaměstnankyně dne , datum, . O tom vyrozuměla dne , datum, svědka , jméno FO, a dne , datum, upozornila , jméno FO, , že pracovní poměr této zaměstnankyně zanikne s právem na odstupné, které pak žalobkyně uvedené zaměstnankyni vyplatila ve výši , částka, .17. Z vyúčtování mzdy žalované ani ze mzdového listu žalované za rok 2025 soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.18. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědků , jméno FO, a , právnická osoba, a návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědkyně , jméno FO, , neboť již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci.19. Podle § 301 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.20. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.21. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se podle § 250 odst. 2 zákoníku práce poměrně omezí.22. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.23. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.24. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením pov