20 C 4/2025-76 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , kterou dne , datum, uzavřel žalovaný s Moneta Money bank, a.s. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Po žalovaném požaduje jistinu úvěru ve výši 34 842,17 Kč, poplatky ve výši 3 692 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 322,43 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 2 914,62 Kč, dále běžný úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Žalovaný a , Anonymizováno, , Anonymizováno, bank a.s. uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou se , Anonymizováno, , Anonymizováno, bank a.s. zavázala umožnit žalovanému čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec byl sjednán na 35 000 Kč, denně mohl žalovaný u obchodníků a na internetu zaplatit po 10 000 Kč a z bankomatu vybrat 3 000 Kč. Minimální splátka činila 2% z vyčerpaného úvěrového rámce, úroková sazba byla sjednaná ve výši 22,99 % ročně (prokázáno smlouvou č. , hodnota, ). Ke dni , datum, , právnická osoba, . úvěr zesplatnila z důvodu prodlení s úhradou minimální splátky o více než 30 dnů (prokázáno dopisem ze dne , datum, ); prodlení je prokázáno upomínkami ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, . Z výpisů z úvěrového účtu a z transakční historie má soud za prokázané, že za dobu trvání smlouvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, bank, a.s. poskytla žalovanému celkem 53 429,20 Kč a žalovaný jí vrátil 21 098,10 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, Bank, a.s. vyšla z čistého měsíčního příjmu žalovaného, deklarovaného ve výši 23 000 Kč, kterého měl žalovaný dosahovat v zaměstnání na dobu neurčitou u společnosti Kiekert-, právnická osoba, . Náklady na bydlení měly činit 11 000 Kč, jiné nezbytné náklady byly nulové. Žalovaný dle karty klienta nepředložil žádný doklad ověřující adresu, žádné potvrzení o bezdlužnosti, potvrzení o zaplacení daně nebo živnostenský list. Jako svobodný měl žalovaný bydlet v pronajatém domě či bytě. Žádal o úvěrový rámec 40 000 Kč. Nebyl zjištěn žádný závazek žalovaného po splatnosti (prokázáno výpisem prověření úvěruschopnosti a žádostí o úvěr). Úvěruschopnost banka posuzovala tak, aby rozdíl mezi příjmy a výdaji na splátky úvěrů a životní náklady byl vyšší než splátka požadovaného úvěru; pokud jde o výši životních nákladů bylo u žalovaného počítáno s částkou 20 497 Kč, která byla odečtena od příjmu ve výši 23 000 Kč (prokázáno vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti). , právnická osoba, . postoupila pohledávku žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě a potvrzením o úplatě) a postoupení žalovanému oznámila (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem).4. Pro nadbytečnost soud neprovedl k důkazu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).9. Ohledně prověření úvěruschopnosti z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěrující vůbec neověřila výši příjmů a výdajů žalovaného. Pokud jde o výdaje, vystačila si zřejmě s tvrzením žalovaného o výši nákladů na bydlení; žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné jiné nezbytné výdaje a úvěrující pak vzala zcela arbitrární celkovou částku životních nákladů 20 497 Kč. Nebyla žádána např. nájemní smlouva či SIPO, kde by se reálné výdaje žalovaného projevily. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud vyhověl žalobě v rozsahu nevráceného plnění poskytnutého žalovanému bez právního důvodu. Úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) žalobkyni náleží od uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu přesahujícím poskytnuté plnění a odpovídající části úroku z prodlení soud žalobu zamítl.12. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 84 % a neúspěšná v rozsahu 16 %. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí proto náleží poměrná část náhrady nákladů řízení v rozsahu 68 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 542 Kč a náklady zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Konkrétně jde o odměnu zástupce za čtyři úkony po 2 660 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u dvou jednání) a za jeden úkon po 1 330 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění) a o náhradu hotových výdajů po 300 Kč za převzetí, výzvu a žalobu a po 450 Kč za obě jednání dle § 13 ve znění do , datum, a ve znění od , datum, . Dvojí doplnění žaloby nepředstavuje účelně vynaložené náklady, neboť veškerá tvrzení a důkazní návrhy měly být obsaženy již v žalobě, a to zejména v případě žalobkyně, která uplatňuje obdobné postoupené nároky opakovaně. Z nákladů zastoupení se počítá náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.