5 C 157/2025-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech a prověřila její schopnost splácet. Žalovaná však nesplácela řádně, žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Za období od 14. 2. 2024 do 16. 4. 2025 smluvní pokuta činila 6 405 Kč. Žalovaná dosud uhradila toliko 1 255 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Zažalovaná částka tedy sestává z dlužné jistiny a poplatku ve výši 24 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 150 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomenuta právním zástupcem žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:4. Žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, uzavřely dne 27. 10. 2023 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč dne 27. 10. 2023, bezhotovostně na účet žalované. V článku 2.4. smlouvy o zápůjčce je stanoveno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků dle smlouvy se klient zavazuje zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý dne prodlení. V článku 2.5 jsou upraveny náklady věřitele spojené s vymáháním pohledávky (prokázáno smlouvu o zápůjčce ze dne 27. 10. 2023, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, výpisem z běžného účtu ze dne 27. 10. 2023 a sdělením , právnická osoba, . ze dne 14. 7. 2025). Žalovaná zápůjčku nevrátila, proto byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby advokátem žalobkyně dne 30. 1. 2025, a to do tří dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 30. 1. 2025).5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o zápůjčce uzavřenou dle § 2390 a násl. o. z., na základě které žalobkyně žalované přenechala peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalované. Na daný právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou, založený smlouvou o zápůjčce, je dále nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky. Soud proto nejprve hodnotil, zda žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně prověřila její schopnost zápůjčku splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku SDEU ze dne 5. března 2020, sp. zn. C 679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“16. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv zkoumala úvěruschopnost žalované. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je přitom povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je