5 C 44/2025-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 037,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci mezi sebou dne , datum, po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, distančním způsobem na internetové adrese www.flexifin.cz. Úvěr byl žalované vyplacen dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, . Při sjednání smlouvy si žalovaná zvolila další volitelnou službu, a to službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalobkyně eviduje vůči žalované dluh ve výši 18 037,64 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 7 999,96 Kč, dlužného poplatku za vyplacení úvěru ve výši 158,93 Kč, dlužného úroku ve výši 9 713,75 Kč a dlužného poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za období od , datum, do , datum, v částce 136,75 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:4. Žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel uzavřely dne , datum, pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 8 000 Kč (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , Všeobecnými obchodními podmínkami, autorizací ověření totožnosti, Fotokopií občanského průkazu žalované, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělením , právnická osoba, . ze , datum, ). V článku VIII. odst. 1 uvedené smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením uvedené smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované (prokázáno identifikovanými příjmy z účtu žalované, výpisem z účtu žalované č. , IBAN, a výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .). Žalovaná nesplácela řádně, proto žalobkyně smlouvu vypověděla (prokázáno oznámením o prodlení a výpovědí smlouvy ze dne , datum, ). Před podáním žaloby byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku).5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované. Žalované byl na základě platné smlouvy o úvěru poskytnut úvěr v celkové výši 8 000 Kč, které byla povinna vrátit ve sjednané době. Protože žalovaná porušila své smluvní povinnosti, žalobkyni vznikl rovněž dle § 2048 odst. 1 o. z. nárok na sjednanou smluvní pokutu. Jelikož žalovaná nehradila včas, dostala se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobou opodstatněným po sutkové i právní stránce a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí přísluší vůči žalované náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 17 857,01 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění) ve výši 300 Kč/úkon, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.14. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.