6 C 32/2025-54 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zrušení společného práva nájmu bytu, které jí vzniklo s žalovaným po uzavření jejich manželství, určení, že je výlučnou nájemkyní bytu a vyklizení bytu žalovaným. Uvedla, že na základě smlouvy ze dne , datum, se stala výlučnou nájemnicí bytu označeného ve výroku tohoto rozsudku. Dne , datum, uzavřela manželství s žalovaným, které bylo rozvedeno rozsudkem tohoto soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Uzavřením manželství se účastníci stali společnými nájemci bytu, smlouva byla prodloužena do , datum, . Žalovaný se z bytu odstěhoval v prosinci 2023, od té doby s žalobkyní nekomunikuje, nezajímá se ani o společné děti. Žalovaný tedy byt vůbec neužívá, pouze v něm má některé osobní věci. Žalobkyně byt užívá s nezletilými dětmi a výlučně sama hradí náklady na jeho provoz i když žalovaný je dosud veden jako společný nájemce. Již v prosinci 2023 žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , aby si zajistil jiné bydlení, proto dle jejího názoru žalovanému již náhrada za pozbytí práva nájmu nenáleží.2. Žalovanému soud doručoval žalobu a předvolání k jednání na adresu jeho trvalého pobytu i na adresu, kterou uvedla žalobkyně jako současné místo jeho pobytu. Žalovaný si zásilky soudu ani v jednom místě nevyzvedl, doručeno mu tedy bylo náhradním způsobem ve smyslu § 49 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Soud pak jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.3. Z kopie nájemní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi městem , adresa, jako pronajímatelem a žalobkyní, tehdejším příjmením Bínová a jejích dodatků soud zjistil, že žalobkyně se na základě této smlouvy stala výlučnou nájemnicí předmětného bytu. Dodatky ke smlouvě byl nájem prodloužen do , datum, , kdy jako nájemci jsou uvedeni žalobkyně a žalovaný.4. Z dále provedených důkazů zjistil soud tento skutkový stav : Dne , datum, uzavřela žalobkyně, rozená , rodné přijmení, , manželství s žalovaným, které bylo rozvedeno rozsudkem tohoto soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, s právní mocí ke dni , datum, . Z manželství účastníků se narodily dvě děti, , adresa, ., spisová značka, , datum, převedla žalobkyně na účet žalovaného částku , částka, poté, co v prosinci 2023 účastníci zrušili společnou domácnost a žalovaný se odstěhoval ( prokázáno protokolem z jednání ve věci , spisová značka, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a výpisem z účtu žalobkyně u , právnická osoba, .), Anonymizováno5. Z vyjádření žalobkyně soud dále zjistil, že po opuštění společné domácnosti žalovaný žádným způsobem neprojevil zájem se do bytu vrátit, otázku dalšího bydlení spolu účastníci nijak neřešili, na ničem se nedohodli. Žalovaný si odvezl své osobní věci.6. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.7. Podle § 745 odst. 1 o.s.ř. Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.8. Podle § 768 odst. 1 o.z. zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.9. Podle odst. 2) téhož ustanovení rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně před uzavřením manželství s žalovaným uzavřela ve smyslu § 2201 a § 2235 o.z. smlouvu o nájmu bytu. Uzavřením manželství pak účastníkům vznikl společný nájem bytu. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že účastníci se výslovně dohodli o tom, kdo bude dále v bytě bydlet, i když z chování žalovaného, který byt opustil v prosinci 2023 lze dovodit jeho souhlas s tím, aby byt dále užívala žalobkyně. K datu rozhodnutí soudu pak nájem nebyl ukončen ze strany pronajímatele ve smyslu § 2285 o.z., soud proto rozhodl tak, že právo nájmu žalovaného k předmětnému bytu zrušil. Při rozhodování vzal v úvahu, že žalovaný byt dobrovolně opustil, byt s vědomím pronajímatele nadále užívá žalovaná, která má v péči děti účastníků. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku , částka, , aby si zajistil jiné bydlení, soud mu nepřiznal náhradu ve smyslu § 768 odst. 2 o.z. a zároveň mu uložil byt vyklidit.11. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, proto má ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni bylo vzhledem k jejím osobním a finančním poměrům přiznáno osvobození od soudních poplatků z 50 % a ustanoven zástupce ve stejném rozsahu. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku , částka, , zbylou částku , částka, je tedy povinen hradit žalovaný ( § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Dále žalobkyni vznikly náklady na právní zastoupení, které činí odměna advokáta stanovená podle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif za tři úkony právní pomoci po , částka, za každý z uplatněných nároků (zrušení nájmu bytu žalovaného a vyklizení bytu), šest režijních paušálů po , částka, , 21 % DPH , částka, , spolu se soudním poplatkem tedy náklady žalobkyně činí , částka, . Polovinu této částky je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně a polovinu státu (§ 149 odst. 1 a 2 o.s.ř).