14 C 224/2025-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 115 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 815 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , u kterého neměl od 5. 12. 2024 do 4. 5. 2025 sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 4. 2024 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“) tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 9 815 Kč a dále náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Přes žalobní upomínku žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.2. V poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je ukrajinský státní občan. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a to v obvodu nadepsaného soudu. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášená jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s., neupravuje mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá. Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, přičemž na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) dospěl k závěru, že rozhodným je právo české. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek [§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) a § 115a o.s.ř.]. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o.s.ř. žádné námitky. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání, a to na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a rozsudek veřejně vyhlásil.5. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k následujícím závěrům: Z Kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla soud zjistil, že žalovaný byl od 9. 8. 2024 vlastník/provozovatel osobního vozidla s registrační značkou , SPZ, . Z Výzvy ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 9 815 Kč (denní sazba 65 Kč násobená 151 dny) ve lhůtě 60 dnů od doručení, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný jako provozovatel vozidla s registrační značkou , SPZ, neměl v období od 5. 12. 2024 do 4. 5. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zákona č. 30/2024 Sb. s upozorněním, že dojde-li k úhradě příspěvku v zákonné lhůtě, nebudou požadovány náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku. Z dopisu ze dne 12. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalovanému upomínku k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu žalobkyně, přičemž byly žalovanému vyúčtovány náklady uplatnění ve výši 300 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne 4. 9. 2025 vč. podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou před podáním žaloby.6. Podle § 6 odst. 1, 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel, nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.7. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.8. Podle § 45 odst. 2, 3 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla.9. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.10. Podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhláška č. 69/2024 Sb.“), ve znění účinném do 31. 12. 2025, činí denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti 65 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1 850 cm3 a nepřesahující 2 500 cm3. Dle § 6 této vyhlášky činí výše paušálních nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.11. Podle § 47 zákona č. 30/2024 Sb. povinnost zaplatit příspěvek za dobu bez pojištění odpovědnosti a náklady , právnická osoba, spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek zaniká, jestliže , Jméno žalobkyně, do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek písemně nevyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se , právnická osoba, dozví, kdo je provozovatelem tuzemského vozidla.12. Co se týče právního posouzení věci dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný jakožto provozovatel shora specifikovaného osobního automobilu porušil svou zákonnou povinnost sjednat v období od 5. 12. 2024 do 4. 5. 2025 pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, která mu vyplývá z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. Následkem porušení uvedené povinnosti vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvku v souladu s § 45 odst. 2, 3 zákona č. 30/2024 Sb., a to ve výši 9 815 Kč jako součinu 151 dní a denní sazby příspěvku ve výši 65 Kč, jakož i nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Povinnost žalovaného přitom nezanikla, neboť v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek v zákonné roční lhůtě. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením svého peněžitého závazku, uložil mu soud i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.13. Na základě doposud uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši a nákladů spojených s uplatněním pohled