15 C 17/2026-14 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou dne , datum, ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12 197 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřina a plynu č. , hodnota, a dodatek ke smlouvě, nedílnou součástí jsou obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , elektřinu a plyn ze zařízení distributora a žalovaný za odebranou elektřinu a plyn zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy plnila, žalovaný však nikoli, když za období od , datum, do , datum, za dodaný plyn mu byla vyúčtována částka 12 197 Kč (faktura č. , IBAN, ) se splatností , datum, , kterou však neuhradil. Přestože byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, , zažalovanou částku neuhradil dosud.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena.3. K výzvě soudu, zda žalovaný souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu č. , hodnota, , na základě které žalobkyně dodávala elektřinu a plyn žalovanému do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit sjednanou cenu dle ceníku. Součástí uzavřené smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky (prokázáno smlouvou ze dne , datum, č. , hodnota, ). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za uskutečněný odběr plynu v období od , datum, do , datum, za dodaný plyn částku 12 197 Kč se splatností , datum, (prokázáno fakturou č. , IBAN, ). Žalovaný byl upomínán o zaplacení, aniž by na zažalovanou pohledávku cokoli uhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, ).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako závazek ze smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu (§ 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb).7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „adv. tarif“). Přitom použil § 14b adv. tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod č. 68/2012). Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobkyni uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobkyně nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 adv. tarifu. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b adv. tarifu z hlediska opakovanosti návrhů, zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobkyně vede u Okresního soudu v Kolíně více řízení, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč na jistině.Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby:převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu)o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) adv. tarifu v účinném znění).- 315 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.