18 C 304/2025-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 27 105 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy ze dne 27. 1. 2024. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 7 200 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné do dne 27. 9. 2024. Žalovaný však do termínu splatnosti na zápůjčku neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému dle čl. 2.5 smlouvy povinnost uhradit žalobkyni rovněž účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč (4 x 500 Kč) za 4 odeslané písemné upomínky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 15 000 Kč, a to konkrétně ode dne 28. 9. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 21. 8. 2025, tj. ke dni vyhotovení žaloby. Po zaokrouhlení na celé koruny se ke dni vyhotovení žaloby jedná o částku 4 905 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn dále uvedený skutkový stav:5. Ze smlouvy ze dne 21. 7. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že uvedeného dne účastníci pomocí prostředků komunikace na dálku sjednali tuto smlouvu, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet částku ve výši 15 000 Kč. Poplatek za poskytnutí peněžních prostředků byl sjednán ve výši 7 200 Kč. Jistina spolu s poplatkem byly splatné ve 3měsíčních splátkách po 7 400 Kč do dne 27. 9. 2024. Mezi stranami byl ve smlouvě mj. ujednán poplatek za každou odeslanou písemnou upomínku k úhradě ve výši 500 Kč. Dále pro případ prodlení klienta (žalovaného) s plněním jeho závazků dle smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.6. Z výpisu z běžného bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaný ze svého bankovního účtu zaslal žalobkyni dne 27. 9. 2022 částku 1 Kč a žalobkyně na tento bankovní účet žalovaného zaslala dne 21. 7. 2024 jistinu ve výši 15 000 Kč.7. K úhradě dluhu byl žalovaný opakovaně vyzýván upomínkou ze dne 24. 8. 2024 a 4. 9. 2024, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 23. 9. 2024 a opakovanou výzvou k úhradě ze dne 2. 10. 2024.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 5. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě zbývající dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.9. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc 05/2024 a 06/2024 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc květen 2024 činil 36 985 Kč a za měsíc červen 2024 pak 39 141 Kč, tj. v průměru 38 063 Kč měsíčně.10. Z dokladu o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že v těchto registrech neměl žalovaný žádný záznam11. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud po právní stránce posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dle § 2395 a násl. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dále dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.13. Žalobkyně smlouvu uzavírala jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a násl. o.z. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Za shora uvedeného soud po postupu dle § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dne 21. 7. 2024 ve výši 15 000 Kč – ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný uhradí žalobkyni částku ve výši 22 200 Kč sestávající z jistiny a poplatku 7 200 Kč, úroková sazba činila 0 %. Soud dospěl k závěru, že z citovaného nebyly platně sjednány poplatky, tyto nejsou po právu. Poplatek není nic jiného než skrytý úrok. Ze smlouvy ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co by konkrétně měl být tento poplatek vybírán. Podnikatel zcela vědomě mate spotřebitele a činí smlouvu méně srozumitelnou. Soud je přesvědčen, že takto postavené ujednání, které je způsobilé klamat spotřebitele, je neplatné. Takovéto chování žalobkyně vůči spotřebiteli nemůže požívat ochranu.15. Uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaný v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu „poplatek“. Pokud žalobkyně poskytuje obdobné úvěry opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutý úvěr.16. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na poplatky za poskytnutí úvěru nevznikl. Takové jednání vůči spotřebiteli nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů, nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015, 27Co 219/2015, 30Co 217/07, 30Co 218/2017).17. Čerpaný úvěr činil celkem 15 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 7 200 Kč. Žalovaný dosud neuhradil ničeho, na jistině zbývá uhradit 15 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu smluvní pokuty v částce 4 905 Kč, kterou soud považoval za přiměřenou.18. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části (výrok II), ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I). Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.19. Soud při vyhlášení rozsudku ve výroku III. nesprávně uvedl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 25 %, jedná se však o zjevnou nesprávnost, neboť žalobkyni správně náleží poměrná náhrada nákladů řízení ve výši 46,46 %. Tuto zjevnou nesprávnost proto soud opravil postupem podle § 164 o.s.ř.20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ohledně částky 19 905 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 9 200 K