9 C 276/2020-33 — Okresní soud v Klatovech

Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla podána k Okresnímu soudu v Klatovech dne 10. 8. 2020 a byla odůvodněna tím, že žalovaný jako provozovatel vozidla [registrační značka] jej neměl pojištěné v době od 17. 5. 2019 do 15. 9. 2019 a dluží tak částku [částka] ([částka] x 122 dní) a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši [částka]. Zákonný úrok z prodlení požadoval žalobce od 22. 12. 2019 do zaplacení z částky [částka]. Žalobce dovozoval vlastnictví automobilu žalovaným ve vymáhajícím období z informací od Ministerstva dopravy, z nichž zjistil, že předmětný vůz je evidován v registru vozidel jako provozovaný. Žalobce tak postupoval dle § 15 odst. 1 – 3 z. č. 168/1999 Sb. Dle zákona č. 168/1999 Sb. má být ke každému vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel uzavřeno povinné ručení. Tím, že tak žalovaný neučinil, bylo vozidlo nepojištěno 122 dní a dle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Splatnost příspěvku nastala 21. 12. 2019. Žalovaný však neuhradil ničeho. Rovněž byla požadována náhrada nákladů soudního řízení ve výši [částka]. Ve věci byl dne 10. 9. 2020 vydán elektronický platební rozkaz, který byl pro nemožnost doručení do vlastních rukou žalovaného zrušen usnesením ze dne 7. 10. 2020. Dle § 24c zákona č. 168/1999 Sb., je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [žalobce] příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Dle odst. 2 a 3 téhož ustanovení výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odst. 1 a 2 vychází [žalobce] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3. Denní sazba činí v daném případě částku [částka], což je celkem za 122 dní [částka]. Žalobce předložil Výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [žalobce] ze dne 6. 11. 2019, dále upomínku ze dne 15. 1. 2020 a ze dne 28. 2. 2020, předžalobní upomínku z 29. 5. 2020 [stát. instituce], [oddělení] [anonymizováno], zprávou ze dne 8. 9. 2020 soudu sdělil, že vozidlo [registrační značka] je ve vlastnictví žalovaného od 17. 5. 2019 dosud. Soud jednal a rozhodl dne 14. 12. 2020 bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a žalovaný byl o jednání uvědomen doručením fikcí dnem 30. 11. 2020 (žalovaný se ani zpětně soudu neozval). Protože má soud prokázány tvrzené skutečnosti, které nebyly rozporovány, že žalovaný byl v rozhodném období provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla a neměl jej pojištěné v době od 17. 5. 2019 do 15. 9. 2019 a dluží tak částku [částka] a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši [částka], což je celkem [částka], rozhodl tak, že žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Dlužnou částku uhradí žalovaný se zákonným úrokem z prodlení od 22. 12. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Úrok z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dosahuje výše 10 % ročně. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. 1 Kč [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 2 úkony (příprava a převzetí věci a sepis žaloby), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 2 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 2 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je tedy povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve shodné lhůtě jako shora. Žalobci nebyla přiznána odměna za předžalobní upomínku ze dne 29. 5. 2020, neboť tento úkon soud nepovažoval za účelně vynaložený tak, jak má na mysli ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Výzvu k zaplacení před podáním žaloby zaslal žalovanému sám žalobce dopisy (viz shora) bez právního zastoupení. Předžalobní upomínku ze dne 29. 5. 2020 pak zaslal již žalobce v zastoupení advokátem. Dle názoru soudu byla tato upomínka zaslána především proto, aby měl žalobce v případě úspěchu ve věci zajištěno právo na náhradu nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za tento úkon ve výši [částka] z toho důvodu, že jej nepovažoval za účelně vynaložený, když jednak výzvy k zaplacení dluhu byly již samotným žalobcem výstižně zasílány žalovanému, což soud považuje za dostačující, žalobce předžalobní upomínkou nesděluje žalovanému žádné nové skutečnosti a jednak náklady s upomínáním byly žalobci přiznány současně ve výroku ad I. tohoto rozsudku.