4 C 309/2020-222 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl , Anonymizováno, žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o , Anonymizováno, pozemků ve vlastnictví , Anonymizováno, podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, kdy pozemky jsou v žalobě specifikovány. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že je oprávněnou osobou, které byla rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne , datum, , zn. , Anonymizováno, přiznána náhrada za nevydané pozemky nacházející se v katastrálním území , adresa, , které v žalobě označil. Žalobce je zákonným dědicem původního vlastníka odňatých pozemků , jméno FO, na podkladě usnesení , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Pozemky byly , jméno FO, odňaty výměrem , adresa, ze dne , datum, zn. , Anonymizováno, Žalobci byla za nevydané pozemky stanovena náhrada ve výši , částka, , s níž však žalobce nesouhlasí a domáhá se přecenění svého nároku, neboť odňaté pozemky byly v době přechodu na , Anonymizováno, určeny k zastavění stavbami , adresa, v souvislosti s jeho rozšiřováním a jako takové měly být také oceněny. Žalobci je známo, že žalovaný ve své dlouhodobé praxi oceňuje pozemky odňaté oprávněným osobám v , adresa, jako , Anonymizováno, a toto nesprávné ocenění odmítá přehodnotit, jediným prostředkem ochrany proti tomuto postupu je tak podání žaloby. Žalobce odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu a vyjádřil přesvědčení, že mu za odňaté pozemky ve světle této judikatury náleží náhrada ve výši , částka, , rozdíl tak představuje částku , částka, . Žalobce vyvíjí mnohaleté marné úsilí o přecenění svého restitučního nároku, které žalovaný neustále odmítá, čímž žalobci znemožňuje účastnit se veřejných nabídek k uspokojení restitučního nároku a žalobce tak poškozuje. Tento obstrukční postup žalovaného naplňuje znaky svévole a liknavosti a opravňuje žalobce k podání této žaloby.Usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud vyloučil z důvodu místní nepříslušnosti k samostatnému řízení a postoupil , adresa, návrh žalobce v rozsahu, v němž se domáhal povinnosti žalovaného uzavřít smlouvu o převodu , Anonymizováno, pozemků v katastrálním území , adresa, Toto řízení se tedy nadále týká pouze těch pozemků v žalobě uvedených, které leží v katastrálním území , adresaŽalovaný se žalobou nesouhlasil. Předně uvedl, že nároky žalobce z rozhodnutí , Anonymizováno, byly již zcela vypořádány od r. , Anonymizováno, , kdy je sám žalobce postoupil v plné výši na , Anonymizováno, . Dále tvrzení žalobce, že žádal o přecenění svého restitučního nároku je nepravdivé, žalovaný o přecenění nežádal a ani nemohl, neboť tímto nárokem od r. , Anonymizováno, nedisponuje. V žádném případě pak nejsou splněny podmínky liknavosti či svévole žalovaného, když žalobce po dobu delší , Anonymizováno, let neučinil žádné kroky k přecenění či uspokojení svého tvrzeného restitučního nároku.Z rozhodnutí , Anonymizováno, , pozemkového úřadu, č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobci nebyly vydány pozemky v tomto rozhodnutí specifikované s tím, že za ně přísluší žalobci náhrada. Z usnesení , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, (viz připojený spis) bylo ověřeno, že žalobce je dědicem po , jméno FO, , zemř. , datum, a ke dni vydání rozhodnutí , Anonymizováno, byl tedy osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb.. Z evidence nároků oprávněných osob (č.l. 68) vyplývá, že žalovaný nárok žalobce z rozhodnutí , Anonymizováno, neeviduje, má jej za postoupený osobám , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, od , datum, a , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem jako postupitelem a , tituly před jménem, , jméno FO, jako postupníkem (č.l. 138) bylo zjištěno, že žalobce ze svého restitučního nároku, který je ve smlouvě podrobně specifikován a vyčíslen znalcem stanovenou částkou , částka, , postoupil část tohoto nároku ve výši , částka, , tituly před jménem, , jméno FO, . Ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem jako postupitelem a , tituly před jménem, , jméno FO, jako postupníkem (č.l. 137) bylo zjištěno, že žalobce dále z tohoto restitučního nároku postoupil část tohoto nároku ve zbývající výši , částka, , tituly před jménem, , jméno FO, . S ohledem na obsah a kontext smluv o postoupení pohledávky soud dospěl k závěru, že je na místě zabývat se i výkladem projevu vůle smluvních stran ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. platného v době uzavření smluv. Soud proto přistoupil k provedení důkazu v podobě účastnické výpovědi žalobce a svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, jakožto účastníků smlouvy, a to v režimu § 120 odst. 2 o.s.ř., kdy tyto důkazy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají z obsahu spisu. Žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil, že smlouvy o postoupení pohledávky s , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřel, , tituly před jménem, , jméno FO, mu pomáhal s jeho restitučními nároky a , tituly před jménem, , jméno FO, mu sehnal jako kupce. Žalobce byl sice přesvědčen o tom, že jeho nárok byl ze strany , právnická osoba, oceněn příliš nízce, přesto však smlouvy podepsal, neboť mu , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil, že to jinak nejde. Žalobce uvedl, že převedl část svého restitučního nároku , tituly před jménem, , jméno FO, a poté zbytek ve výši , částka, převedl , tituly před jménem, , jméno FO, , jemuž částku , částka, dlužil z titulu různých půjček. Žalobce uvedl, že to vnímal tak, že se svého restitučního nároku zbavuje, věc bral jako vyřešenou, smlouvy podepsal a dál to již neřešil, za majitele restitučního nároku pokládal pana , jméno FO, a asi jej za něj pokládá dodnes, nicméně tomu nerozumí. , tituly před jménem, , jméno FO, jako svědek potvrdil, že smlouvu o postoupení pohledávky se žalobcem uzavřel, žalobce jako postupitele mu kdosi „dohodil“, restituční nárok v určité výši od žalobce koupil, o jeho přecenění nikdy nežádal, akceptoval ocenění , právnická osoba, .Po zhodnocení obsahu a kontextu smluv o postoupení pohledávky, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, to vše ve vztahu k účastnické výpovědi žalobce, dospěl soud k závěru, že žalobce měl v úmyslu postoupit a postoupil , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, celý svůj restituční nárok plynoucí z rozhodnutí , Anonymizováno, . Pokud jde o jazykové vyjádření, pak v čl. I bodě , Anonymizováno, . obou smluv je jednoznačně konkretizován restituční nárok co do označení rozhodnutí , Anonymizováno, a výměry, v bodě , Anonymizováno, . je uvedena výše tohoto nároku jako celku stanovená znalcem na částku , částka, , v čl. II. je pak uvedeno, jaká část tohoto nároku specifikovaného v čl. I. je kterému postupníku postupována. Ačkoli je v čl. II. uvedeno, že žalobce postupuje část své pohledávky uvedené v čl. I tomu kterému postupníkovi, z kontextu obou smluv uzavřených s krátkým časovým odstupem a ve vzájemné návaznosti je zřejmé, že slova „část pohledávky“ byla užita právě a jen proto, že postupníci byli dva a žalobce každému postoupil jednu část celku (dohromady tyto dvě části dávají hodnotu celého restitučního nároku), nikoli proto, že by si žalobce nějakou část restitučního nároku ponechával. Výpověď žalobce pak s tímto výkladem jednoznačně koresponduje, žalobce měl v úmyslu a vnímal situaci tak, že postupuje celý restituční nárok a jako celku se jej zbavuje. Dle přesvědčení soudu nemůže obstát argumentace žalobce, že vzhledem k nesprávnému ocenění nároku v době postoupení pohledávky je třeba brát za postoupenou pouze jeho část. Pokud žalobce odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , pak rozhodnutí řeší situaci, kdy byla skutečně postoupena jen část pohledávky (v tehdy evidované výši), zbytek evidentně zůstal restituentovi. Dle názoru soudu však taková skutečnost - tj. vůle postupitele ponechat si onen nedoceněný, státem neevidovaný „zbytek“ pohledávky, musí být uvedena v postupní smlouvě, popř. musí z jejího obsahu jednoznačně vyplývat. Teprve pak by bylo možno uzavřít, že byla postoupena jen část pohledávky, což však není projednávaný případ. V našem případě z postupních smluv v kontextu s výkladem vůle postupitele jednoznačně vyplývá, že jimi byl postoupen celý restituční nárok (viz výše). V této souvislosti pak soud pokládá za zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR čj. , spisová značka, ze dne , datum, , dle něhož (viz odůvodnění) „… v případě postoupení celého restitučního nároku (neuvádí-li se, že došlo k postoupení toliko částečnému) jde i případné přecenění nároku k prospěchu postupníku. Závěr o tom, zda byl postoupen celý restituční nárok či pouze jeho část, je pak závislý na konkrétním obsahu postupní smlouvy.“ Z uvedeného dle názoru soudu jednoznačně vyplývá, že podst