6 C 183/2021-15 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] podaným společně s osvojenci, se osvojitel domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo určeno osvojení zletilé [celé jméno osvojenkyně] a zletilého [celé jméno osvojence]. V návrhu uvedli, že osvojence vychovává spolu s jejich biologickou matkou od roku 2003. Sňatek s matkou osvojenců uzavřel [datum]. Osvojence od počátku považuje za své děti, podílel se na jejich výchově, rodinu se snažil i materiálně zabezpečit, přičemž velkou zkouškou pro rodinu bylo diagnostikované vážné onemocnění [jméno]. Biologický otec se s dětmi scházel nejprve dle rozhodnutí soudu, ale děti to snášely psychicky špatně, navíc otec nedodržoval dietní režim a léčbu [jméno]. Biologický otec dětí si našel novou partnerku a její děti začal před vlastními upřednostňovat. [příjmení] otce se u něho zúžila pouze na placení výživného. S osvojením zletilých souhlasí i jejich matka, která se k návrhu připojila. Soud jednal a rozhodl dne [datum] v nepřítomnosti osvojence [celé jméno osvojence], který se omluvil z důvodu hospitalizace. Z rodného listu [celé jméno osvojenkyně] soud zjistil, že se narodila dne [datum] matce [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozené [příjmení], narozené [datum] a otci [jméno] [celé jméno osvojence], narozenému [datum]. Z rodného listu [celé jméno osvojence] soud zjistil, že se narodil dne [datum] matce [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozené [příjmení], narozené [datum] a otci [jméno] [celé jméno osvojence], narozenému [datum]. Z oddacího listu osvojitele a matky osvojenců bylo zjištěno, že tito uzavřeli dne [datum] manželství před Městským úřadem v Nepomuku. Osvojitel před soudem mimo jiné vypověděl, že důsledky osvojení jsou mu známy. Oba osvojence vnímá od počátku jako své vlastní děti, odmala se takto o ně stará, děti ho oslovují jako tatínka. Biologický otec dětí se nejprve snažil vztah osvojitele s manželkou rozeštvat a potom i dělal určité problémy při předávání dětí, a poté kdy syn onemocněl, tak postupně přestal projevovat zájem o děti. S dcerou udržoval vztah nebo i styk podle toho, jak bylo rozhodnuto soudem, ale když bylo dceři 15, tak řekl, že pokud se s ním chce vídat, tak že má jezdit ona za ním. Manželství je dle něho spokojené a fungující. Není si vědom žádných skutečností, které by odůvodňovaly, že by osvojení bylo v rozporu se zájmy biologického otce osvojenců. Z výslechu osvojenkyně soud mimo jiné zjistil, že osvojitele bere jako tátu. Co se týká vztahu s biologickým otcem, tak ze začátku k němu jezdila 1x za 14 dní, většinou se o ní starala babička, a poté, kdy si otec našel novou manželku, tak s ní vyženil i dva syny a v tu chvíli se ocitla úplně na jiné koleji a on upřednostňoval ty syny od své nové manželky. V pubertě vztahy mezi nimi ochladly, snažila se otce kontaktovat při nástupu na vysokou školu, ale on neprojevil zájem o to, abychom nějakým způsobem byli v kontaktu a komunikovali, takže aktuálně v kontaktu nejsou. Zatím tedy platí výživné. Co se týká bratra, tak ví, že on vzhledem k tomu, že byl miminko, když k nim táta, tedy osvojitel, přišel, tak ten mu od nepaměti říká táta. V podstatě i na vesnici ho oslovují„ malej [celé jméno osvojitele]“ a vlastně i on se tak tituluje, takže z toho je vidět ten vztah k tátovi a co se týká biologického otce, tak tam opravdu, když byl bratr malý, tak bylo nutné dodržovat dávkování jeho léků nebo i stravovací návyky a biologický otec tam tehdy řekl, že si nehodlá kazit dovolenou péčí o nemocné dítě a ačkoliv se tedy biologický otec snažil bratra nějak kontaktovat a bratr o to zájem neměl, tak se k tomu postavil tak, že v kontaktu spolu nejsou. Co se týká manželství rodičů, tedy osvojitele a maminky, tak si není vědoma žádných zásadních problémů v tomto manželství a taktéž si není vědoma toho, že by zde byly nějaké skutečnosti, které by odůvodňovaly, že by osvojení bylo v rozporu se zájmy biologického otce. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka osvojenců u soudu vypověděla, že jako rodina pohromadě žijí od srpna 2003. Co se týká osvojitele [jméno], tedy manžela, tak děti mu spontánně od začátku začaly říkat tatínku. Děti byly z určeného styku s biologickým otcem vždycky takové zdeptané, chodily k němu nerady a poté, kdy se projevila nemoc u syna a tento musel dlouho pobývat i v nemocnici, tak se otec o ten jeho zdravotní stav nějak aktivně nezajímal. Pokoušeli se o nápravu vztahů s rodinou bývalého manžela, byli i u psychologa, ale k té nápravě nedošlo. Poté si bývalý manžel našel novou přítelkyni, nyní již manželku a ta v podstatě z té domácnosti, dá se říci, převzala roli bývalé tchýně. Např. co se týkalo právě nemoci syna, tak když tato dostala instrukce k léčbě, tak v podstatě řekla, že si tímto nebude zatěžovat život, takže toto neakceptovala. Ten nucený kontakt na základě soudního rozhodnutí pak v podstatě odnesla dcera, která musela rodinu dále navštěvovat, což opět tak nějak odnášela psychicky a ty vztahy, ten styk postupně vyšuměl. Už v dětství měli návrh na to, aby došlo k osvojení dětí už jako nezletilých, ale proti se stavěla bývalá tchýně, takže k tomuto nedošlo. Ale co se týká syna, tak ten už v podstatě od základní školy sám užívá za sebe příjmení [celé jméno osvojitele], vždy chtěl být i právně brán jako syn manžela a tedy oslovován [celé jméno osvojitele]. Manžel má pouze jí a děti, jiné děti nemá a v případě, že by se se svědkyní něco stalo, tak zde není nějaká právní vazba mezi manželem a dětmi. Pokud ví, tak děti v kontaktu s biologickým otcem nejsou, a to již několik let. Ví, že [jméno] se dřív snažila, zvala biologického otce na různá svá vystoupení, ten to vždycky slíbil a nepřijel, a tedy už teď dlouho v kontaktu nejsou. Jediné, co by mohla říci, že jde bývalému manželovi ke cti, je že po celou dobu platí výživné, ale toto je tedy na dceru [částka] a na syna [částka], a je to takto stanoveno od počátku, kdy soud v dětství rozhodoval o svěření do péče a výživném. Co se týká manželství s osvojitelem, tak zde nevidí žádné problémy, a co se týká tedy biologického otce dětí, tak si není vědoma žádných skutečností, které by odůvodňovaly, že by osvojení bylo v rozporu s jeho zájmy. Naopak je přesvědčena o tom, že toto je jediný správný postup za situace, kdy bývalý manžel má již novou rodinu a děti své manželky bere jako za své. Dle § 846 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1, 2, a 3 o.z., zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Z účastnických výpovědí osvojitele a osvojenkyně, jakož i výslechu svědkyně má soud za prokázané, že všichni účastníci žijí jako rodina od útlého věku osvojenců a tito osvojitele vnímají jako svého otce, který je vychoval. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro osvojení osvojenců osvojitelem, neboť tento o ně prokazatelně pečoval již v době jejich nezletilosti. Osvojení je v daném případě v zájmu všech účastníků, kteří společně s matkou osvojenců, tvoří rodinu. Účastníci se vzájemně vnímají jako rodič a děti, naproti tomu vztahy s biologickým otcem osvojenců jsou zcela nefunkční, po mnoho let mezi nimi neprobíhá žádný kontakt, lze proto konstatovat, že osvojení není v rozporu se zájmem pokrevního otce. Soud s ohledem na splnění veškerých zákonných podmínek vyhověl návrhu na osvojení a určil, že [jméno] a [celé jméno osvojence] jsou osvojenci osvojitele [celé jméno osvojitele]. Náklady řízení žádný z účastníků nepožadoval, bylo proto rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.