7 C 175/2021-50 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky ve shora uvedené výši, když v návrhu uvedla, že se žalovanou dne [datum] uzavřela distančním způsobem smlouvu o reklamě. Sjednaná doba trvání smluvního vztahu byla jeden rok s automatickým prodloužením, pokud jedna ze stran nejméně 30 dnů před uplynutím sjednané doby neoznámí druhé smluvní straně výpověď smlouvy. Smlouva byla podle tohoto ujednání prodloužena na další rok, za který však již žalovaná nezaplatila, a to ani po předžalobní výzvě. Soudem byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaná podala odpor. Zde uvedla, že jí není známo, že by smlouva obsahovala odkaz na všeobecné podmínky a tyto jí nebyly známy. V průběhu smluvního vztahu žalobkyně tyto podmínky změnila, což jí však neoznámila a nebylo jí tak dáno na výběr, zda bude za nových podmínek pokračovat ve smluvním vztahu. Mezi účastníky nebylo sporné to, zda došlo k uzavření smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalované služby reklamního charakteru a žalované vznikla povinnost za tyto služby žalobkyni zaplatit. Spornou otázkou bylo, zda došlo k prolongaci smlouvy na další rok, za který by měla žalovaná zaplatit. K tomu žalobkyně předložila Všeobecné obchodní podmínky platné ke dni [datum] a rovněž pak aktuální podmínky [účinnost]. Porovnáním těchto smluvních podmínek má soud za prokázané, že jsou prakticky totožné a liší se pouze v nevýznamných detailech. Podle obou smluvních podmínek, tedy podle těch, za nichž žalovaná smluvní vztah uzavřela a pak podle podmínek nových platí a platilo, že smluvní vztah je uzavírán na dobu určitou, na jeden rok s automatickým prodloužením o další rok pokud jedna ze stran nejméně 30 dnů před uplynutím sjednané doby neoznámí druhé smluvní straně výpověď smlouvy. Žalovaná tedy o prolongaci věděla, nebo s ní byla minimálně srozuměna, neboť smluvní podmínky jí byly zaslány jako příloha e-mailem spolu se zálohovou fakturou za první smluvní období, kdy žalovaná tuto fakturu zaplatila. Smluvní vztah na první období tedy trval od [datum] do [datum]. V průběhu této doby žalobkyně výše uvedeným způsobem upravila text smluvních podmínek a tyto jí byly zaslány spolu s fakturou za rok [rok], kterou už žalovaná nezaplatila. Neoznámila ani, že se změnou podmínek nesouhlasí, a proto lze mít za to, že smlouva byla za stávajících podmínek prodloužena i na rok [rok], přičemž výše sjednané odměny se nezměnila. Soud má na základě výše uvedeného za prokázané, že žalovaná porušila smluvní podmínky, neboť neuhradila žalobkyni sjednanou odměnu za následující smluvní období. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním každé pohledávky [částka] (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) O náhradě nákladů soudního řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142a o. s. ř., když náklady řízení určil částkou ve výši [částka] za 4 úkony právní pomoci po [částka] dle § 7 advokátního tarifu, 4 režijní paušály po [částka], cestovné za cestu Z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka] a náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] + 21% DPH a [částka] za zaplacený soudní poplatek.