7 C 290/2021-41 — Okresní soud v Klatovech

<b>Jednoduché odůvodnění:</b> 1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, když žalovaný řádně neplatil poplatky za televizní přijímač, jak mu ukládá zákon č. 348/2005 Sb. ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný dluží celkem částku [částka] za [anonymizováno] měsíců. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], proti kterému si žalovaný podal včasný odpor. Zde uvedl, že v místě bydliště nemá žádné zařízení k příjmu televizního signálu. 3. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 4. Dle § 3 odst. 2 téhož zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí [částka]. Podle § 7 odst. 1 poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Dle odst. 2, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (věta prvá). Dle odst. 3, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí (věta prvá). Podle § 10, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Z provedeného důkazního řízení, zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum], z detailu dluhu žalovaného, z upomínky ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaný dluží za poplatky částku [částka] za [anonymizováno] měsíců ([číslo]) po [částka]. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právo na úroky z prodlení náleží žalobkyni ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Podle ust. § 2 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok z prodlení žalobkyně omezila za dobu určitou na částku [částka]. 6. K obraně žalovaného soud uvádí, že pokud žalovaný České televizi nezaslal čestné prohlášení o tom, že nevlastní žádný televizní přijímač tak, jak předpokládá ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, hledí se na něj jako na poplatníka s povinností platit zákonem stanovený koncesionářský poplatek. Žalovaný sám uznal, že zákonem požadované prohlášení žalobkyni nezaslal. 7. Protože měla žalobkyně ve věci plný úspěch, soud ve výroku II. postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů soudního řízení. Podle tohoto ustanovení platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud posuzoval účelnost zastoupení žalobkyně v tomto řízení advokátem a shledal, že takovýto postup je zajisté možný, nicméně však není účelný a to proto, že žalobkyně disponuje vlastním úřednickým aparátem s právnickým vzděláním, který je schopen žalobkyni v obdobných, skutkově jednoduchých věcech zastupovat. Soudu je známo, a toto vyplývá rovněž i z provedených důkazů, že žalobkyně disponuje vlastními zaměstnanci s právním vzděláním, právníky v pracovněprávním vztahu, kteří zajišťují vymáhání pohledávek pro žalobkyni v oddělení Správy a vymáhání poplatků a rovněž žalobkyně disponuje vlastním Právním útvarem. Pokud má žalobkyně vlastní úřednický aparát, který je schopen vymáhat pohledávky a přesto požádala advokátní kancelář o sepis vzorové žaloby a následně o generování konkrétních žalob, jejich hromadné odesílání soudu a zastupování v řízeních, nelze jinak než konstatovat, že takový postup je sice možný, avšak současně je zjevně neúčelný. Sepis žaloby ve vztahu k dalším, co do právního základu shodným pohledávkám již žádných odborných znalostí nevyžadoval (jednalo se pouze o mechanické vyplnění konkrétních údajů do již připraveného textu, případně zadání vstupních údajů do příslušného programu, který žaloby poté sám vygeneroval). Pakliže tedy není splněna podmínka účelnosti zastoupení advokátem v tomto řízení, přiznal soud žalobkyni na nákladech tohoto řízení toliko částku [částka] za zaplacený soudní poplatek, který je tak jediným účelně vynaloženým nákladem ze strany žalobkyně. 8. Splatnost u výroku I a II rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..