9 C 150/2021-35 — Okresní soud v Klatovech

Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla podána k Okresnímu soudu v Klatovech dne 30. 3. 2021 a byla odůvodněna tím, že žalovaný jako vlastník osobního automobilu [registrační značka] jej neměl pojištěné v době od 23. 3. 2020 do 29. 4. 2020 a dluží tak částku [částka] ([částka] x 38 dní = [částka]) a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši [částka]. Zákonný úrok z prodlení požadoval žalobce od 28. 10. 2020 do zaplacení z částky [částka]. Žalobce dovozoval vlastnictví osobního automobilu žalovaného ve vymáhajícím období z informací od pojišťoven a v uvedeném období byl žalovaný zapsán v registru jako vlastník či provozovatel vozidla. Dle zákona č. 168/1999 Sb. má být ke každému vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel uzavřeno povinné ručení. Tím, že tak žalovaný neučinil, bylo vozidlo nepojištěno 38 dní a dle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalobce doplnil, že před nepojištěným obdobím bylo vozidlo pojištěno u [právnická osoba] a po rozhodném období bylo auto pojištěno u [právnická osoba] [právnická osoba]. Žalobce dovodil, že za předmětné období vozidlo žalovaný pojištěné neměl. Rovněž byla požadována náhrada nákladů soudního řízení ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem [země] [země], posuzoval soud i pravomoc a příslušnost k projednání této věci dle Nařízení EU č. 1215/2012. Dospěl k závěru, že Okresní soud v Klatovech je příslušným k projednání této věci zásadně podle čl. 4 odst. 1, dle kterého, nestanoví- li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu (analogicky lze použít i čl. 14, týkající se příslušnosti ve věcech pojištění, dle kterého může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba). Vzhledem k tomu, že žalovaný má evidován pobyt na okrese Klatovy, je také příslušným k projednání této věci i zdejší soud. Ve věci byl dne 8. 4. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl pro nemožnost doručení do vlastních rukou žalovaného zrušen usnesením ze dne 31. 3. 2021. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [právnická osoba] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 nestanoví-li tento zákon jinak a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby stanoví dle § 4 odst. 5 Ministerstvo financí vyhláškou, což je v daném případě vyhláška č. 205/1999 Sb. Denní sazba činí v daném případě částku [částka] (dle § 2 odst. 1), což je za 38 dní celkem [částka]. Žalobce předložil výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 13. 8. 2020, dále upomínku ze dne 19. 11. 2020, II. upomínku ze dne 7. 1. 2021 a předžalobní upomínku z 10. 2. 2021, z nichž soud zjistil, že žalovaný jako vlastník osobního automobilu [registrační značka] jej neměl pojištěné v době od 23. 3. 2020 do 29. 4. 2020 a dluží tak částku [částka] ([částka] x 38 dní = [částka]) a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši [částka] [stát. instituce], odbor dopravy, zprávou ze dne 31. 3. 2021 sdělil, že předmětné vozidlo je vedeno na vlastníka = žalovaného, od 17. 6. 2019 dosud. Soud jednal a rozhodl dne 28. 7. 2021 bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 2,3 o. s. ř.), když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem 8. 7. 2021. Vzhledem k tomu, že je dokladováno, že v rozhodném období byl žalovaný veden jako vlastník osobního automobilu [registrační značka], soud proto v souladu s citovaným zákonným ustanovením rozhodl tak, že bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud neměl k dispozici žádné důkazy o tom, že by byl dluh uhrazen nebo, že by bylo pojištění žalovaným placeno. Žalovaný zaplatí žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od 28. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Úrok z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dosahuje výše do zaplacení 8,25 % ročně. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. 1 Kč [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 2 úkony (příprava a převzetí věci a sepis žaloby), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 2 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 2 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. patří náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Tuto částku je tedy povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve shodné lhůtě jako shora. Žalobci nebyla přiznána odměna za předžalobní upomínku ze dne 10. 2. 2021, neboť tento úkon soud nepovažoval za účelně vynaložený tak, jak má na mysli ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Výzvu k zaplacení před podáním žaloby zaslal žalovanému sám žalobce dopisy (viz shora). Předžalobní upomínku ze dne 10. 2. 2021 pak zaslal již žalobce v zastoupení advokátem. Dle názoru soudu byla tato upomínka zaslána především proto, aby měl žalobce v případě úspěchu ve věci zajištěno právo na náhradu nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za tento úkon ve výši [částka] z toho důvodu, že jej nepovažoval za účelně vynaložený, když jednak výzvy k zaplacení dluhu byly již samotným žalobcem zaslány žalovanému, což soud považuje za dostačující a dále byl již žalobci ve výroku I. příspěvek na mimosoudní uplatnění práva ve výši [částka] přiznán. Právní zástupce žalobce neuvádí ve své předžalobní upomínce v zásadě jiné skutečnosti a údaje než ty, které již žalovanému zaslal samotný žalobce. I ve světle této skutečnosti nelze považovat úkon právního zástupce žalobce za opětovně zaslanou předžalobní upomínku jako účelně vynaložený (viz usnesení KS v Plzni j.č. 15 Co 215/2020). Nalézt proporci mezi právem věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a povinností dlužníka nést náklady soudního řízení, vzniklé v důsledku nezbytnosti soudního vymáhání pohledávky, je úkolem obecného soudu. Tento musí přihlížet k tomu, aby dlužník nebyl v podstatě opětovně sankcionován prostřednictvím povinnosti k úhradě nákladů řízení. Odměna za zastupování za přiznané úkony ve výši [částka] je dle názoru soudu přiměřená a odpovídá povaze a složitosti této věci