9 C 168/2021-41 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne 25. 6. 2021 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky celkem [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne 9. 2. 2017 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Proto žalobce úvěr zesplatnil, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 5. 2017. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech j. č. 7 C 139/2017-52 ze dne 26. 1. 2018 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni j. č. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018 bylo mj. rozhodnuto o tom, že žalovaná je povinna z této smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] Smluvní pokuta se týkala období do 23. 6. 2017 a byla vyměřena dle čl. 6 1 a 6.5 uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho na dluh neuhradila, zaslal žalobce žalované výzvu ze dne 31. 5. 2021 k úhradě smluvní pokuty od 24. 6. 2017 do 31. 5. 2021 poníženou o limity dle § 122 odst. 3 z. č. 257/2016 Sb. o spotř. úvěru, na částku [částka]. Protože žalovaná ničeho neuhradila, byla podána tato žaloba. Náklady řízení byly účtovány částkou [částka]. 2. Soud jednal dne 23. 8. 2021 bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo vykázáno doručení dnem 26. 7. 2021. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, proto postupoval dle §101 odst. 2, 3 o. s. ř. a rozhodl bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobce soudu předložil Návrh na uzavření Smlouvy o [typ] ze dne 9. 2. 201, uzavřenou mezi účastníky, kterou žalobce akceptoval dne 10. 2. 2017. Ze Smlouvy vyplývá, že celková výše úvěru činí [částka] a celková částka, kterou by měla žalovaná splatit, je [částka]. Tuto se zavázala splácet ve 24 měsících po [částka], zápůjční úroková sazba činí [číslo] ročně a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu trvání úvěru. Dále bylo předloženo Oznámení o výši dluhu ze dne 21. 5. 2017, předžalobní výzva ze dne 31. 5. 2021 a žalobce dále doplnil důkazní řízení o předsmluvní formulář včetně dokladů, které dokládaly posouzení úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. 4. Podle § 580 odst. 1 o. z. (platného v době uzavření Smlouvy o [typ]), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu o úvěru mezi žalobcem a žalovaným dne 9. 2. 2017 a schválenou žalobcem dne 10. 2. 2017 ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. a čl. A) Smlouvy. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě - jak zřejmé, žalovaná s textem smlouvy vyslovuje souhlas. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Pohnutku, která žalovanou vedla k uzavření takovéto pro ní nevýhodné smlouvy soud nezjistil, neboť se žalovaná k jednání nedostavila. Nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele úvěru - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti [typ] ([typ]) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o úvěru) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy nejen pro svoji nepřiměřenost ve vztahu k právům žalované, ale také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalované zaplacení celkové částky [částka], což je více jak dvojnásobek částky, než která byla žalované půjčena. Obchodní úrok stanovený žalobcem ve výši [číslo] byl stanoven jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru (část A) smlouvy) a zcela jasně neadekvátně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Požadavek přiměřenosti zde věřitel nerespektoval a vytvořil tak značnou nerovnováhu stran v neprospěch žalované, čímž naplnil obsah ustanovení § 1813 o. z., přičemž takovéto jednání je tímto ustanovením zakázáno. To se týká i nastavením řady smluvních pokut, které na sebe různě navazují a stávají se tak nepřehlednými jako celá koncepce smlouvy. Veškerá tato ujednání spolu úzce souvisí, dle názoru soudu je nelze oddělit, neboť jsou takto záměrně nastavena žalobcem, bez tohoto ujednání by smlouvu věřitel těžko uzavřel, a proto soud považuje celou Smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání, tzn. včetně ujednání o smluvních pokutách. Soud považuje smlouvu za nepřehlednou, nepřezkoumatelnou, s cílem navýšit tak neúměrně povinnost dlužníka. To, že si žalobce v rámci žaloby sám smluvní pokutu ponížil a požaduje pokutu k datu vyhotovení žaloby, ještě samo o sobě nezpůsobí to, že soud posoudí ujednání o výši smluvní pokuty jako platné právní jednání. Nejen výši úroků, ale i sjednanou výši smluvních pokut soud považuje za nemravné, stejně tak jako celou koncepci tohoto právního jednání. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se přihlíží nejen k jejímu účelu, ale rovněž i k okolnostem, za kterých byla sjednána, k důvodům, proč byla sjednána a zda tyto důvody jsou způsobilé výši smluvní pokuty ospravedlnit. Dále se přihlíží i k hodnotě zajištěného závazku, k poměru zajištěného závazku a smluvní pokuty. Smluvní pokuty tak, jak byly nepřehledně sjednány vztažmo k okolnostem sjednaného úvěru a k hodnotě zajištěného závazku, soud považuje za nepřiměřené. Tak, jak byly nastaveny, byly i vnuceny žalobcem slabšímu subjektu v daném vztahu. Věřitel se nemůže dožadovat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou, v daném případě se jedná ze strany žalobce o typické„ lichevní“ chování. To je doloženo v podstatě i jednoduše porovnáním částky půjčené s částkou, která má být vrácena. V důsledku posouzení základní smlouvy o úvěru jako neplatného právního jednání se pak nemůže žalobce domáhat žádných nároků, které by případně vzešly z platně uzavřené smlouvy, tedy ani doplacení údajné smluvní pokuty. Ze všech shora uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Pro úplnost lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Plzni j. č. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, který i zde vyslovil názor o absolutní neplatnosti této smlouvy. Názor uvedený v rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech j. č. 7 C 139/2017-52 ze dne 26. 1. 2018 není pro toto