9 C 197/2021-24 — Okresní soud v Klatovech

Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla podána k Okresnímu soudu v Klatovech dne 25. 6. 2021 a byla odůvodněna tím, že žalovaný jako vlastník osobního automobilu [registrační značka] jej neměl pojištěné v době od 1. 12. 2019 do 30. 4. 2020 a dluží tak částku [částka] x [anonymizováno] dní = [částka] a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši [částka]. Zákonný úrok z prodlení požadoval žalobce od 1. 12. 2020 do zaplacení z částky [částka]. Žalobce dovozoval vlastnictví osobního automobilu žalovaného ve vymáhajícím období ze zákonem předepsaného procesu uvedeného v § 15 odst. 1 - 3 z. č. 168/1999 Sb. Dle zákona č. 168/1999 Sb. má být ke každému vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel uzavřeno povinné ručení. Tím, že tak žalovaný neučinil, bylo vozidlo nepojištěno [anonymizováno] dní a dle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Splatnost příspěvku nastala 30. 11. 2020. Žalovaný však neuhradil ničeho. Rovněž byla požadována náhrada nákladů soudního řízení ve výši [částka]. Soud jednal a rozhodl dne 29. 9. 2021 bez přítomnosti účastníků, neboť byl právní zástupce žalobce k jednání omluven a u žalovaného bylo vykázáno doručení fikcí dnem 6. 9. 2021. Soud rozhodl na základě listinných důkazů, založených ve spise žalobcem tak, jak umožňuje ust. § 101 odst. 1,2 o. s. ř. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2, to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 1 odst. 2 nestanoví-li tento zákon jinak a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona, povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby stanoví dle § 4 odst. 5 Ministerstvo financí vyhláškou, což je v daném případě vyhláška č. 205/1999 Sb. Denní sazba činí v daném případě částku [částka] dle § 2, což je za [anonymizováno] dní celkem [částka]. Žalobce předložil výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 16. 9. 2020, dále upomínku ze dne 7. 1. 2021 a předžalobní upomínku psanou advokátem z 2. 6. 2021, z nichž soud zjistil, že žalovaný, dle tvrzení žalobce, jako vlastník osobního automobilu [registrační značka] jej neměl pojištěné v době od 1. 12. 2019 do 30. 4. 2020 a dluží tak částku [částka] x [anonymizováno] dní = [částka] a poplatek spojený s vymáháním pohledávky ve výši [částka]. To, že žalovaný je vlastník předmětného vozidla koresponduje se sdělením [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], který zprávou ze dne 29. 6. 2021 sdělil, že tento osobní automobil je registrován na vlastníka, tj. žalovaného od 25. 3. 2019 dosud. Žalovaný soudu žádnou kupní ani jinou smlouvu nepředložil, soud tedy neměl k dispozici žádné jiné důkazy, proto považoval žalobní návrh za důvodný. Žalovaný dluží žalobci celkem [částka] + [anonymizováno] č se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2020 do zaplacení. Úrok z prodlení náleží žalobci dle § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu soud určil 3 dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. [částka] [anonymizováno]. V dané věci soud přiznal odměnu za 2 úkony (příprava a převzetí věci a sepis žaloby), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 2 úkony, proto žalobci náleží celkem [anonymizována tři slova] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [anonymizováno] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [anonymizováno] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit ve stejné lhůtě jako shora. Žalobci nebyla přiznána odměna za předžalobní upomínku ze dne 2. 6. 2021, neboť tento úkon soud nepovažoval za účelně vynaložený tak, jak má na mysli ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Výzvu k zaplacení před podáním žaloby zaslal žalovanému sám žalobce dopisy (viz shora). Předžalobní upomínku ze dne 2. 6. 2021 pak zaslal již žalobce v zastoupení advokátem. Dle názoru soudu byla tato upomínka zaslána především proto, aby měl žalobce v případě úspěchu ve věci zajištěno právo na náhradu nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za tento úkon ve výši [částka] z toho důvodu, že jej nepovažoval za účelně vynaložený, když jednak výzvy k zaplacení dluhu byly již samotným žalobcem zaslány žalovanému, což soud považuje za dostačující a dále byl již žalobci ve výroku I. příspěvek na mimosoudní uplatnění práva ve výši [částka] přiznán. Právní zástupce žalobce neuvádí ve své předžalobní upomínce v zásadě jiné skutečnosti a údaje než ty, které již žalovanému zaslal samotný žalobce. I ve světle tohoto, nelze považovat úkon právního zástupce žalobce za opětovně zaslanou předžalobní upomínku, jako účelně vynaložený (viz usnesení KS v [obec] j.č. [spisová značka]). Nalézt proporci mezi právem věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a povinností dlužníka nést náklady soudního řízení, vzniklé v důsledku nezbytnosti soudního vymáhání pohledávky, je úkolem obecného soudu. Tento musí přihlížet k tomu, aby dlužník nebyl v podstatě opětovně sankcionován prostřednictvím povinnosti k úhradě nákladů řízení. Odměna za zastupování za přiznané úkony ve výši [částka] je dle názoru soudu přiměřená a odpovídá povaze a složitosti této věci.