4 C 146/2022-43 — Okresní soud v Klatovech

Žalobou došlou Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně zjistila, že vozidlo reg.zn. [anonymizováno] je evidováno v [anonymizováno] registru vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tj. po dobu [anonymizováno] dnů k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V této době byla vlastníkem/provozovatelem vozidla žalovaná, která je povinna pojištění odpovědnosti sjednat dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/199 Sb. Žalovaná je také povinnou osobou k úhradě příspěvku ve smyslu § 4 odst. 1 téhož zákona. Ač byla žalované odeslána písemná výzva k uhrazení příspěvku, příspěvek neuhradila. Příspěvek činí [částka], náklady na mimosoudní uplatnění práva činí [částka]. Ze sdělení [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v dlužném období a nadále není vlastníkem ani provozovatelem vozidla [registrační značka], tím je od [datum] do současnosti [celé jméno svědka], [datum narození]. Žalobkyně soudu předložila kupní smlouvu ze dne [datum], podle které žalovaná od [celé jméno svědka] koupila předmětné vozidlo za částku [částka], kupní smlouva obsahuje ujednání (čl. VI.) o tom, že žalovaná nabude vlastnické právo k vozidlu zaplacením kupní ceny. Žalobkyně soudu předložila [anonymizováno] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla adresovanou žalované spolu s rozpisem zákonných příspěvků ze dne [datum], další upomínky zaslané žalované mají data [datum] a [datum]. K jednání konanému dne [datum] se dostavila žalovaná a uvedla, že prodávajícímu [celé jméno svědka] doposud nedoplatila kupní cenu, stále mu dluží [částka] (později připustila [částka]) a on jí proto nikdy nevydal k vozidlu malý ani velký technický průkaz (dal jí pouze malý technický průkaz psaný na osobu svého zemřelého otce). Žalovaná proto nemohla vozidlo pojistit a to stojí odstavené na parkovišti. Prodávající s ní nekomunikuje. Soud vyslechl [celé jméno svědka] jako svědka a ten potvrdil, že mu žalovaná doposud dluží na kupní ceně za vozidlo částku [částka], malý ani velký technický průkaz jí nevydal, oba měl u výslechu u sebe a soudu je předložil k nahlédnutí. [příjmení] povinnou k úhradě příspěvku nepojištěných je dle § 4 odst. 1 z.č. 168/1999 Sb. vlastník a provozovatel vozidla (společně a nerozdílně). Zákon sice vychází z premisy správnosti údajů uvedených v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 z.č. 168/1999 Sb.), nicméně jde o vyvratitelnou právní domněnku, která připouští důkaz opaku (tj. že vlastníkem či provozovatelem vozidla je jiná osoba než zapsaná v registru vozidel). Žalobkyně v tomto řízení poskytla soudu kupní smlouvu, z níž bylo zjištěno, že žalovaná sice vozidlo od [celé jméno svědka] koupila, nicméně s tzv. výhradou vlastnictví ve smyslu § 2132 a násl. o.z., kdy je nabytí vlastnického práva kupujícího vázáno na zaplacení kupní ceny. Žalovaná i svědek [celé jméno svědka] shodně uvedli, že žalovaná kupní cenu doposud co do částky [částka] nesplatila, prodávající je tedy nadále vlastníkem vozidla, jako takový je zapsán i v registru vozidel. V daném případě nemůže být však ani uzavřeno, že je žalovaná provozovatelem vozidla. Dle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Již ze samotného znění tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že pakliže žalovaná není v registru vozidel jako provozovatel zapsána, pak provozovatelem je vlastník, tedy [celé jméno svědka]. Žalovaná má sice vozidlo fakticky u sebe, nicméně nedisponuje k němu žádnými doklady, tedy ani malým ani velkým technickým průkazem, je tak pouhým detentorem vozidla a fakticky jej bez platných dokladů nemůže pojistit ani provozovat. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavírá, že žaloba je vůči žalované neopodstatněná, neboť žalovaná není ani vlastníkem ani provozovatelem vozidla a tudíž osobou povinnou ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., žaloba byla proto zamítnuta. Na náklady řízení se vztahuje § 142 o. s. ř. odst. 1 o. s. ř. a měla by na ně nárok procesně úspěšná žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o svědečné svědka [celé jméno svědka], o kterém je současně rozhodováno samostatným usnesením, soud procesně neúspěšné žalobkyni povinnost k jeho úhradě neukládá za užití § 150 o.s.ř., neboť de facto nebylo v možnostech žalobkyně zjistit, že žalovaná neuhradila prodávajícímu kupní cenu a vlastníkem vozidla se tudíž nestala, žalobkyně vycházela z kupní smlouvy v domněnce faktického vlastnictví žalované – kupující k vozidlu.