5 C 236/2022-22 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka]. Konstatovala, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla zákonná povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když tuto svoji povinnost splnil. Zároveň mu vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů poplatek televizní ve stanovené výši [částka] měsíčně. Žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, když měsíční poplatek ve výši [částka] neuhradil od července do prosince 2020 a od ledna 2021 do února 2022, čímž na televizních poplatcích dluží [částka]. Dle § 7 odst. 2 zmíněného zákona je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž fyzická osoba se stala poplatníkem. Žalovaný shora uvedenou částku neuhradil i přes písemnou upomínku předcházející podání žaloby. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním měl doručenou dnem [datum], a to dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Z žalobních tvrzení podpořených listinnými důkazy, jež ze strany žalovaného nebyly rozporovány, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal za prokázané, že žalovaný se ke dni [datum] přihlásil jako poplatník televizních poplatků, když jako adresu uvedl [obec a číslo]. Žalobkyně opakovaně dopisy vyzvala žalovaného k úhradě dlužných poplatků, včetně úroku z prodlení, jak doloženo výzvami i dodejkami. Po právní stránce soud uzavřel, že žalovaný je poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když k přihlášení žalovaného jako poplatníka televizních poplatků došlo v březnu 2016 a k následnému odhlášení nedošlo. Žalovaný jako poplatník měl povinnost platit poplatek ve výši [částka] v souladu s § 6 zmíněného zákona, a to nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce podle § 7 odst. 2 zmíněného zákona. Žalovaný tuto povinnost neplnil v období od července 2020 až do února 2022. Tuto svoji povinnost nesplnil ani přes výzvu žalobkyně, co by provozovatele, učiněnou v intencích § 10 zmíněného zákona. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství pohledávky, které v daném případě je tvořeno úrokem z prodlení, který byl účtován v souladu s § 1968, § 1970 o. z., když jeho výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Příslušenstvím pohledávky v daném případě je úrok z prodlení, který byl vyčíslen žalobkyní ve výši kapitalizované [částka], a to od 1. dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu [datum] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. V daném případě žalobkyně byla plně procesně úspěšná, měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Na daný případ je však třeba aplikovat nález Ústavního soudu ČR vedený pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], na jehož obsah soud pro stručnost odkazuje a činí jej tímto součástí i svého rozhodnutí. V něm Ústavní soud dovodil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, že není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že [anonymizováno] je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto, jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení [anonymizováno] jako takové. Ústavní soud se ztotožnil se zjištěním, že činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k němuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud [anonymizováno] sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Nadto lze vést úvahy i v tom směru, že pokrývá-li televizní poplatek takřka celý rozpočet [anonymizováno], je žádoucí, aby [anonymizováno] činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků si zabezpečovala sama. Vzhledem k tomuto ústavnímu nálezu soud přiznal žalobkyni toliko náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a nepřiznal jí ani zčásti náhradu nákladů za její právní zastoupení advokátem.