5 C 282/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že zjistila, že motorové vozidlo [anonymizována čtyři slova] [registrační značka] je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od [datum] do [datum], tedy po dobu [anonymizováno] dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost dána zákonem. V uvedeném období byl vlastníkem, provozovatelem vozidla žalovaný, kterého stíhá povinnost k úhradě příspěvku žalobkyni ve výši [částka] ([částka] x [anonymizováno] dní). Jakož i poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku žalobkyně před podáním žaloby. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena do datové schránky dne [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako vlastníku, provozovateli motorového vozidla tovární značky [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] úhrady příspěvku ve výši [částka] za období [datum] do [datum], tedy po dobu [anonymizováno] dní. Z údaje o vozidle, ze zprávy Městského úřadu Sušice však nebylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaný byl v uvedeném období vlastníkem či provozovatelem daného vozidla, aby jej stíhala povinnost v intencích § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů k úhradě příspěvku žalobkyni. Ze zprávy Městského úřadu Sušice naopak bylo prokázáno, že v uvedeném období vlastníkem – provozovatelem daného vozidla byla společnost [právnická osoba], [obec]. Žalobkyně byla proto vyzvána usnesením ze dne 17. 10. 2022 č. j. 5 C 252/2022 – 24 (právní moc 18. 10. 2022), aby předložila důkaz, z něhož bude zřejmé, že žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem daného vozidla v uvedeném období. Na výzvu bylo reagováno podáním doručeným soudu [datum]. V něm žalobkyně uvedla, že jí nebyl sdělen žádný údaj o existenci pojištění odpovědnosti. Ministerstvo dopravy sdělilo, že předmětné vozidlo bylo v registru silničních vozidel evidováno jako provozované a tudíž k němu mělo být uzavřeno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně proto zkontaktovala osobu, která jí vzešla ze zákonného postupu jako vlastník vozidla. Ta však v rámci vzájemné komunikace doložila žalobkyni fakturu, kterou má žalobkyně za prokázané, že její nárok nevznikl vůči osobě, která byla v rozhodném období zapsána v centrálním registru vozidel, ale právě vůči žalovanému. Na podporu tvrzení předložila fakturu ze dne [datum]. Z uvedené faktury vzal soud za prokázané, že tuto vystavil dodavatel [právnická osoba], pro odběratele – žalovaného. Faktura zněla na částku [částka] s datem splatnosti [datum]. V uvedeném daňovém dokladu je jako název zboží uvedeno vozidlo [anonymizována tři slova] [registrační značka]. Celková částka k úhradě pak představovala [částka] s datem splatnosti [datum]. Z uvedeného listinného důkazu byl rovněž prokázán datum předání vozidla [datum]. Rovněž v uvedeném listinném důkazu bylo uvedeno, že velký technický průkaz byl předán majiteli, který si sám zajistí převod na dopravním inspektorátu. Do úplného zaplacení fakturované částky je předmět smluvního vztahu, ke kterému se vztahuje tato faktura ve vlastnictví [právnická osoba], [anonymizováno]. Z uvedeného listinného důkazu však není zřejmé, kdy byla uhrazena daná faktura znějící na částku [částka], neboť na úhradu fakturované částky byl vázán přechod vlastnického práva ze [právnická osoba], [anonymizováno]., na žalovaného. Daný listinný důkaz proto nebyl spolehlivým podkladem pro učinění závěru o tom, že žalovaný byl v období [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem daného vozidla, aby jej stíhala povinnost k úhradě příspěvku kanceláři – žalobkyni. Žalobkyně se na jednání konané dne [datum] nedostavila, soud ji proto nemohl poučit v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázala vlastnictví žalovaného k danému vozidlu. Soud není oprávněn ani povinen sdělovat potřebné poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud proto uzavřel, že žalobkyně dostatečně neprokázala, že žalovaný byl vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla v uvedeném období, aby jej jako osobu, jež nesplnila povinnost založenou ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů stíhala povinnost k úhradě příspěvku žalobkyni ve smyslu § 4 odst. 1 téhož zákona. Soud proto žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaného ve sporu, kterému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, tedy do výše [částka]. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné.