5 C 293/2021-40 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Konstatovala, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost splnila. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když za [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] včetně dluží na poplatcích [částka] ([anonymizováno] x [anonymizováno]). Tuto svoji povinnost nesplnila i přes písemnou upomínku žalobkyně i jejího právního zástupce. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor s vyjádřením. Uvedla, že byt je dlouhou dobu v rekonstrukci, satelit, zásuvky zatím nejsou k použití, nevlastní televizní přijímač, v bytě se zdržuje jen občas. Podáním odporu byl platební rozkaz zrušen v celém rozsahu dle § 174 odst. 2 za užití § 174a odst. 3 o. s. ř.. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalobkyně nedostavila, včas a řádně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně, když u ní byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně k odporu žalované uvedla, že žádnou odhlášku žalované neeviduje, ani změnu adresy pro doručování. Žalované zaslala výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum] i [datum] prostřednictvím pošty. Žalovaná se k jednání dostavila, uvedla, že žalobou uplatněnou částku zřejmě již zaplatila. Měla za to, že v minulosti odhlášení z evidence poplatníka televizních poplatků již učinila. Byla proto soudem vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby svá tvrzení prokázala. Nato uvedla, že listiny již zřejmě nemá k dispozici, tedy žádné důkazy nenavrhla, byla srozuměna s tím, že žalobou uplatněnou částku uhradí. Z žalobních tvrzení, podložených příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal za prokázané, že žalovaná se k [datum] přihlásila jako poplatník televizních poplatků, a to na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě poplatků dopisem ze dne [datum] a [datum], jak doloženo dopisy i dodejkami. Žalovaná nenavrhla přes poučení dle §118a odst. 3 o. s. ř. důkaz, z něhož by bylo možné zjistit, že před žalovaným obdobím se odhlásila z evidence poplatníků televizních poplatků, případně, že žalobou uplatněnou částku již zaplatila. Po právní stránce soud uzavřel, že žalovaná byla v daném případě poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když k přihlášení žalované jako poplatníka televizních poplatků došlo v srpnu 2019. Žalovaná jako poplatník měla povinnost platit poplatek ve výši [částka] měsíčně v souladu s § 6 zmíněného zákona, a to nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce v souladu s § 7 odst. 2 téhož zákona. Žalovaná tuto povinnost neplnila od března do července 2020. Tuto svoji povinnost nesplnila ani přes výzvu žalobkyně co by provozovatele učiněnou v intencích § 10 zmíněného zákona. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v plném rozsahu vyhověl, i pokud jde o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl kapitalizován k datu [datum]. V daném případě žalobkyně byla plně procesně úspěšná, měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Na daný případ je však třeba aplikovat nález Ústavního soudu ČR vedený pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], na jehož obsah soud pro stručnost odkazuje a činí jej tímto součástí i svého rozhodnutí. V něm Ústavní soud dovodil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, že není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že [anonymizováno] je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto, jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení [anonymizováno] jako takové. Ústavní soud se ztotožnil se zjištěním, že činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud [anonymizováno] sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Vzhledem k tomuto ústavnímu nálezu soud přiznal žalobkyni toliko náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a nepřiznal jí ani zčásti náhradu nákladů za její právní zastoupení advokátem, když má za to, že tyto náklady nejsou náklady účelně vynaložené. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení soud vycházel z § 160 odst. 1, část věty před středníkem a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.