7 C 246/2022-24 — Okresní soud v Klatovech

<b>Jednoduché odůvodnění:</b> Žalobce se návrhem ze dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, když žalovaný řádně neplatil poplatky za televizní přijímač, jak mu ukládá zákon č. 348/2005 Sb. ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný dluží celkem částku [částka] za [anonymizováno] měsíců. Žalobce dále požadoval k zaplacení částku ve výši [částka] jako náklad spojený s uplatněním pohledávky s odkazem na Rámcovou dohodu o poskytování služeb ze dne [datum] uzavřenou se společností [právnická osoba] Soudem bylo nařízeno jednání na den [datum], z něhož byl žalobce omluven. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle § 3 odst. 2 téhož zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí [částka]. Podle § 7 odst. 1 poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Dle odst. 2, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (věta prvá). Dle odst. 3, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí (věta prvá). Podle § 10, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z provedeného důkazního řízení, zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum], z detailu dluhu žalovaného, z upomínky ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaný dluží za poplatky částku [částka] za 18 měsíců ([číslo]) po [částka]. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právo na úroky z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Podle ust. § 2 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok z prodlení žalobce omezil za dobu určitou na částku [částka]. Žaloba byla zamítnuta v rozsahu nároku na zaplacení nákladů ve výši [částka], když tento nárok byl zcela důkazně nepodložený, nebylo rovněž uvedeno skutkové tvrzení, z čeho má tato částka vycházet, když pouhý odkaz na jakousi rámcovou smlouvu ze dne [datum], která nebyla v listinné podobě soudu předložena, je zcela bez významu, neboť ani jeden z listinných důkazů nedokládá, že by se na vymáhání dluhu podílel třetí subjekt. Protože měl žalobce ve věci plný úspěch, k zamítnutí v zanedbatelném rozsahu soud nepřihlíží, soud ve výroku II. postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci vůči žalovanému právo na náhradu nákladů soudního řízení. Podle tohoto ustanovení platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud posuzoval účelnost zastoupení žalobce v tomto řízení advokátem a shledal, že takovýto postup je zajisté možný, nicméně však není účelný a to proto, že žalobce disponuje vlastním úřednickým aparátem s právnickým vzděláním, který je schopen žalobce v obdobných, skutkově jednoduchých věcech zastupovat. Soudu je známo, a toto vyplývá rovněž i z provedených důkazů, že žalobce disponuje vlastními zaměstnanci s právním vzděláním, právníky v pracovněprávním vztahu, kteří zajišťují vymáhání pohledávek pro žalobce v oddělení Správy a vymáhání poplatků a rovněž žalobce disponuje vlastním Právním útvarem. Pokud má žalobce vlastní úřednický aparát, který je schopen vymáhat pohledávky a přesto požádal advokátní kancelář o sepis vzorové žaloby a následně o generování konkrétních žalob, jejich hromadné odesílání soudu a zastupování v řízeních, nelze jinak než konstatovat, že takový postup je sice možný, avšak současně je zjevně neúčelný. Sepis žaloby ve vztahu k dalším, co do právního základu shodným pohledávkám již žádných odborných znalostí nevyžadoval (jednalo se pouze o mechanické vyplnění konkrétních údajů do již připraveného textu, případně zadání vstupních údajů do příslušného programu, který žaloby poté sám vygeneroval). Pakliže tedy není splněna podmínka účelnosti zastoupení advokátem v tomto řízení, přiznal soud žalobci na nákladech tohoto řízení toliko částku [částka] za zaplacený soudní poplatek, který je tak jediným účelně vynaloženým nákladem ze strany žalobce. Splatnost u výroku I a II rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..