9 C 18/2022-44 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] Smlouvu o [typ] [číslo] dne [datum], jejíž přílohou byl předpis [druh]. Dle této smlouvy byla žalované dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou [typ] spolu s příslušenstvím, souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] měsíčních [druh] po [částka], vždy [číslo] dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, dostala se do prodlení s platbou částky [částka], která představovala součet zůstatku jistiny [částka] a smluvního příslušenství [částka]. Prvé [číslo] splátky ve výši [částka] splatila. Ke dni [datum] byla část závodu původního věřitele převedena na společnost [právnická osoba], která se tak stala přechodným věřitelem pohledávky za žalovanou. Z tohoto přechodného věřitele byla pohledávka následně postoupena na žalobce, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku [částka]. Žalobce se touto žalobou domáhá po zvážení všech okolností následujících plateb: nesplacené jistiny [částka], zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] - od [datum] [číslo] do [datum], dále kapitalizovaného úroku [částka], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částky [částka], která je smluvní pokutou za období od [datum] do [datum]. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. 2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno fikcí dnem [datum]. 3. Žalobce soudu předložil žádost žalované o poskytnutí [typ] [typ] ze dne [datum], Smlouvu o [druh] [číslo] ze dne [datum], jejíž přílohou je předpis splátek, kterou uzavřela žalovaná s původním věřitelem - se společností [právnická osoba] Dále byl předložen Formulář pro standardní informace o [typ] [druh] ze dne [datum], předpis [druh] ke Smlouvě o [druh], výpis informací o [typ] č. [typ] [číslo], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ze dne [datum], výzva před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím archem, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne [datum], byla na základě shora uzavřené smlouvy žalované vyplacena částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka] a další poplatky včetně poplatku za [anonymizováno] výběr [druh], což je v celkové výši [částka]. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše [částka]. Podle § 580 odst. 1o. z., platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně, s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako [druh], ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve [anonymizováno] smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Soudu žalobce poskytuje pouze Smlouvu o úvěru a o okolnostech jejího sjednání nemá žádné informace, okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti [druh] ([druh]) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Do jaké míry si původní věřitel zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet [druh] v dohodnutých částkách a termínech, není známo, zřejmě vycházel z informací žalované v žádosti o [druh]. Soud považuje toto právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalované„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, což se týká především„ hotovostního režimu splátek“, který u půjčky na [částka] činí [částka] a zbylé poplatky jsou souhrnně označovány jako poplatek za správu úvěru. Jaký je skutečný zisk původního věřitele z této transakce, není patrné. Poplatek (odměna) tvoří u [druh] [částka] výši [částka], což je o [anonymizováno] navíc z částky, než která byla žalované půjčena. Výši„ celkových nákladů [druh] [druh]“, vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Již judikováno [název soudu] v rozhodnutí j. č. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v obdobné věci, že není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do [druh] pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání původního věřitele je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Protože sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel, je smlouva o úvěru dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním jako celek. O její částečné neplatnosti soud proto neuvažoval. 4. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkající se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva