9 C 39/2022-39 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] Smlouvu o [druh] úvěru ze dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalované na její žádost poukázána částka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku dne [datum] spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka] a úrokem [částka], tj. celkem k vrácení [částka]. Žalovaná však ke dni sepisu žaloby ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, převedena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobce proto požaduje po žalované nejen částky uvedené shora, ale i částku [částka] jako smluvní pokutu a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok [částka]. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. 2. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. a jednal dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo vykázáno doručení dnem [datum]. 3. Žalobce soudu předložil Smlouvu o [druh] úvěru ze dne [datum], předsmluvní informace, výpis z účtu původního věřitele [název] [číslo], příkaz k úhradě částky [částka] na účet žalované ze dne [datum], Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] s podacími lístky. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena mezi věřitelem a žalovanou Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalované vyplacena částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli„ poplatek“ za uzavření smlouvy ve výši [částka], přičemž k vrácení se žádá suma [částka] (včetně jistiny, úroku a poplatku). Podle § 580 odst. 1 o. z., platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve [druh] smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smlouva, která byla žalobcem předložena, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“ a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Nicméně z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Zda si věřitel zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutém termínu, toto nebylo soudu doloženo. Soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce totiž požaduje po žalované„ poplatek“ ve výši [částka], aniž by bylo uvedeno, jak byl tento poplatek určen a proč právě v této výši, jedná se o částku pevnou bez ohledu na dobu splácení. Jedná se v podstatě o úrok [číslo] z půjčky trvající [číslo] dnů. Smlouva se jeví jako celkově nevyvážená, v neprospěch spotřebitele, neboť věřitel si nárokuje poplatek i za splátkový kalendář, výzvy k plnění v případě prodlení se zvyšují dle počtu dní prodlení se splácením dluhu, úrok se účtuje i za odstoupení od smlouvy do splacení jistiny. S poukazem na shora uvedené je posuzována smlouva o úvěru jako neplatné právní jednání. 4. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že předchůdce žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení:„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako z bezdůvodného obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela částku [částka] a dle tvrzení žalobce mu ničeho dosud neuhradila. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka [částka], která byla žalované poskytnuta. Žalovaná soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že by dluh rozporovala či uhradila. Soud proto uložil žalované částku [částka] žalobci uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 a dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po splatnosti dluhu dle výzvy ze dne [datum], tedy ode dne následujícího po [datum]. Ve zbývající části byla žaloba co do částky zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky ve výši [částka], zamítnuta. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento spor vyvolala neuhrazením jistiny, ve které