10 C 174/2023-83 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky celkem [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že dne [datum] byl prostřednictvím aplikace On-line servis PDS podán požadavek obchodníka s plynem, společnosti [právnická osoba], na ukončení distribuce plynu do odběrného místa [číslo] na adrese [adresa žalovaného], s požadovaným datem ukončení [datum]. Požadované datum ukončení je posledním dnem platnosti smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi obchodníkem s plynem a žalovaným jako zákazníkem. 2. Žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy, která se dle svých slov následně neúspěšně pokusila o demontáž plynoměru [číslo] osazeného v uvedeném odběrném místě. Žalobkyni se tak nepodařilo ukončit dodávku plynu z důvodu nepřístupného měřidla a neposkytnutí součinnosti zákazníka při ukončení dodávky plynu, účinek ukončení dodávky tak nastal 15. pracovního dne ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu včetně. Pokud odběratel pokračuje v odběru plynu i po nastalém účinku ukončení dodávky plynu a zániku rezervace distribuční kapacity, je takovým jednáním odběratele působena škoda provozovateli distribuční soustavy, tedy žalobkyni. Žalovaný byl na neoprávněnou distribuci plynu upozorněn oznámením ze dne [datum] Smlouva o zajištění služby distribuční soustavy pro předmětné odběrné místo zanikla [datum], proto počínaje dnem [datum] byl odběr plynu kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu podle § 74 odst. 1, 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). 3. Množství neoprávněně odebraného plynu vyplývá jednak z rozdílu mezi stavem plynoměru v odběrném místě ke dni [datum], tj. 16 294 m3 (stanoveným na základě propočtu pro nepřístupnost plynoměru postupem dle § 5 odst. 4. vyhlášky č. 108/2011 Sb.), a stavem plynoměru 16 383 m3 nahlášeným žalovaným k datu [datum], jednak z rozdílu mezi posledně uvedeným stavem a koncovým stavem plynoměru 16 526 m3 ke dni [datum], kdy nový uživatel odběrného místa umožnil jeho odečet. Za první období od [datum] do [datum] bylo odebráno celkem 89 m3 plynu, což představuje částku [částka], která byla žalovanému vyčíslena ve faktuře [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Ve druhém období od [datum] do [datum] bylo odebráno celkem 126 m3 plynu, což představuje částku [částka], která byla žalovanému vyčíslena ve faktuře [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Žalovaný přes veškeré výzvy dlužné částky ani zčásti neuhradil, pročež se žalobkyně obrátila se svými nároky na soud. 4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaný, byv řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast rovněž neomluvil. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 5. Z žádosti o ukončení distribuce plynu ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že obchodník s plynem, obchodní společnost [právnická osoba], požádal prostřednictvím aplikace On-line servis PDS ukončení distribuce plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], číslo odběrného místa [anonymizováno], a to z důvodu neplacení. Vzhledem k tomu, že ukončení distribuce plynu nebylo možné provést z důvodu nepřípustnosti měřidla, stav odebraného plynu byl k datu [datum] stanoven výpočtem předpokládané výše spotřeby. 6. Z dopisu žalobkyně datovaného [datum] a podacího archu z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že ke dni [datum] došlo z podnětu obchodníka s plynem k ukončení dodávky plynu do výše specifikovaného odběrného místa a počínaje dnem [datum] do dne provedení skutečné demontáže měřícího zařízení bude kvalifikována další distribuce jako neoprávněná. Zároveň byl žalovaný vyzván k demontáži měřicího zařízení, která se měla uskutečnit dne [datum]. 7. Z protokolu o demontáži ze dne [datum] soud zjistil, že k demontáži měřicího zařízení plynu nedošlo, neboť toto zařízení nebylo přístupné. 8. Žalobkyně daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] částku ve výši [částka] splatnou [datum] a představující cenu za neoprávněnou distribuci plynu, resp. neoprávněný odběr plynu. Obdobně pak daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] žalovanému vyúčtovala neoprávněnou distribuci plynu, resp. neoprávněný odběr plynu i za období od [datum] do [datum], a sice v částce ve výši [částka] splatné [datum] (zjištěno z obsahu označených faktur). 9. Po marném uplynutí lhůt splatnosti výše uvedených faktur následovaly upomínky k úhradě vyfakturovaných částek, jak soud zjistil z dopisů žalobkyně ze dne [datum] a ze dne [datum] a dokladů o jejich odeslání. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v obdobích od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] neoprávněně odebíral zemní plyn na adrese [adresa žalovaného], číslo odběrného místa [anonymizováno], a to navzdory tomu, že mu byla dne [datum] z důvodu neplacení ukončena dodávka plynu a následně měl být odmontován plynoměr, což žalovaný neumožnil (nezpřístupnil jej). Dle počátečního, mezitímního a konečného stavu měřidla bylo za prvé období odebráno 89 m3 plynu v hodnotě [částka], ve druhém období pak 126 m3 plynu v hodnotě [částka]. 11. Po právní stránce soud uzavřel, že k ukončení dodávky plynu došlo v souladu s ustanovením § 119 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 349/2015 Sb., a sice od 15. pracovního dne ode dne požadovaného ukončení dodávky plynu. Žalovaný tak poté ve shora uvedených obdobích neoprávněně odebíral zemní plyn, jak na to pamatuje ustanovení § 74 odst. 4 písm. a), c) energetického zákona, čímž žalobkyni vznikla škoda v celkové výši [částka], která byla vyčíslena v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 a přílohy č. 2 vyhlášky č. 108/2011 Sb. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky ve výši [částka] a [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z těchto částek, jenž žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti každé z faktur až do zaplacení. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanoveních § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu, která před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky. Tuto skutečnost žalobkyně doložila kopií příslušné předžalobní upomínky a dokladem o jejím odeslání. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu. 13. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši [částka] sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny [částka] za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši [částka], počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně částku [částka]. Soud má za to, že podmínky pro stanovení výše náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b advokátního tarifu byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak lze zjistit příkladmo z věcí vedených zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 277/2019 či 7 C 106/2023, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesáhla [částka]. 14. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.