7 C 209/2023-120 — Okresní soud v Klatovech

1. Dne [datum] podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání platebního rozkazu, jímž se domáhal vůči žalované zaplacení shora uvedené částky. V návrhu uvedl, že dne [datum] žalovaná způsobila dopravní nehodu tím, že jako řidička vozidla [příjmení] [příjmení], r.z. [anonymizováno] [číslo] nedodržela bezpečnostní vzdálenost za zastavující jízdní soupravou složenou z osobního vozidla [anonymizována tři slova], r.z. [anonymizováno] [číslo], s přívěsem [anonymizováno], r.z. [anonymizováno] [číslo], a do přívěsu narazila, přičemž došlo k poškození jak přívěsu, tak i tažného vozidla. Tím žalovaná způsobila škodu majiteli vozu a přívěsu společnosti [právnická osoba] Na místě dopravní nehody se žalovaná podrobila dechové zkoušce na přítomnost alkoholu s výsledkem měření [anonymizováno] promile alkoholu, při opakované kontrole pak byla zjištěna hladina alkoholu ve výši [anonymizováno] promile. Vozidlo [anonymizováno], s nímž žalovaná způsobila uvedenou autonehodu, bylo u žalobce v době dopravní nehody pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V rámci pojistné události [číslo] bylo žalobkyní vyplaceno celkem [částka] za náklady spojené s opravou poškozeného vozidla Toyota, za zapůjčení náhradního vozidla a za škodu na přívěsu. Žalobce proti žalované uplatnil právo na náhradu toho, co za ni vyplatil, protože jako pojištěná řídila vozidlo pod vlivem alkoholu. Svůj dluh žalovaná uznala co do důvody i výše dne [datum] a zavázala se k jeho uhrazení v pravidelných měsíčních splátkách, neuhradila však ničeho. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], který se však žalované nepodařilo doručit. Na to soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř., neboť skutkový stav je z listinných důkazů, jež jsou obsahem spisu, bez pochybností patrný, a to s ohledem na kvalifikované uznání dluhu. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Žalobce trval na projednání věci. Soud ve věci poté nařídil jednání, přičemž žalobce upozornil přípisem, že soud zváží účelnost jeho nákladů řízení za účast při jednání, a to s ohledem na pasivitu žalované a skutkovou jednoduchost věci. K jednání se dostavil právní zástupce žalobce, a v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal v nepřítomnosti žalované. 3. Z písemného uznání dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobci částku ve výši [částka]. Důvodem vzniku dluhu je popsaná dopravní nehoda ze dne [datum], kdy žalovaná uznává, že řídila vozidlo pod vlivem alkoholu a způsobila dopravní nehodu, při níž došlo k poškození vozidla [anonymizována dvě slova] a přívěsu. Žalovaná se zavázala, že dluh bude splácet po [částka] měsíčně počínaje dnem [datum]. V rámci uznání dluhu si strany sjednaly rovněž ztrátu výhody splátek při nezaplacení jedné splátky. 4. Podle ust. § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že svým prohlášením ze dne [datum] žalovaná ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka], když její písemné prohlášení obsahuje jak důvod dluhu, tak i jeho výši. 6. Po dokazování listinnými důkazy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, když existence dluhu jednoznačně vyplývá z projevu vůle žalované v písemném uznání dluhu ze dne [datum]. 7. Žalovaná je proto povinna uhradit žalobci vyplacené plnění [částka] a rovněž i úrok z prodlení. Právo na úroky z prodlení náleží žalobci ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Podle ust. § 2 tohoto nařízení platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Protože měl žalobce ve věci plný úspěch, soud ve výroku II. postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci vůči žalované právo na náhradu nákladů soudního řízení. Soud přiznal na náhradě nákladů soudního řízení žalobci částku ve výši [částka] Tyto náklady řízení na straně žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, 3 režijními paušály po [částka] + 21 % DPH tj. výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. 9. Soud žalobci nepřiznal náklady spojené s účastí advokáta při jednání soudu dne [datum], neboť neshledal, že by takto vynaložený náklad spočívající v poskytnutí kvalifikované právní pomoci bylo nákladem účelně vynaloženým ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., s čímž byl žalobce resp. jeho právní zástupce přípisem soudu předem seznámen. Účast advokáta se v obdobných případech při jednání při neúčasti žalované strany omezuje výlučně na přednesení žalobního návrhu, předložení písemného vyčíslení nákladů řízení a stručný přednes závěrečného návrhu. Soud respektuje a nikterak nezpochybňuje právo žalobce na zastoupení advokátem, jež je mu zaručeno ust. § 25 o. s. ř.. Právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což plyne např. z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2984/09, v jehož odst. 22. Ústavní soud mj. vyslovil, že„ Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelně, resp. důvodně, vynaložené (§ 60 odst. 1 s. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř.)“. Účast právního zástupce žalobce byla při jednání dne [datum] prakticky zcela pasivní, vyjma shora uvedeného, kdy hlavním„ posláním“ jeho účasti, je předložení vyčíslení náhrady nákladů soudního řízení a navržení vynesení rozsudku pro zmeškání. Za toto„ právní zastoupení“ při jednání nepřesahujícím 5 minut, pak advokát zastupující žalobce účtuje jeden úkon právní pomoci za [částka], režijní paušál [částka] a náklady spojené s cestou. Soud je přesvědčen o tom, že hlavním důvodem účasti právního zástupce při jednání, není výkon právní pomoci, ale generování finančního zisku v podobě odměny za právní zastoupení v nikoliv bagatelním řízení. Pakliže lze tedy za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu, nelze s ohledem na výše uvedené posoudit náklady spojené s účastí advokáta při jednání dne [datum] za vynaložené účelně a přiznat za ně náhradu. 10. Splatnost u výroku I a II rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..