9 C 175/2022-117 — Okresní soud v Klatovech

Žalobu o určení dědického práva podal žalobce dne [datum] k Okresnímu soudu v Klatovech. Uvedl v ní, že dne [datum] zemřela zůstavitelka paní [titul] [jméno] [příjmení], narozena dne [datum], posledně bytem [adresa]. Dědické řízení probíhá pod sp. zn. [spisová značka], přičemž usnesením č. j. [číslo jednací] byl žalobce odkázán k podání žaloby o určení, že je dědicem ze zákona. Zůstavitela pořídila řadu závětí, ale protože delší dobu trpěla vážnou duševní poruchou s bludy, byla neschopna právně jednat v zásadních záležitostech. Všechna pořízení pro případ smrti proto považuje žalobce za absolutně neplatná, opírajíc se o znalecký posudek soudní znalkyně [titul] [celé jméno znalkyně]. Prvý žalovaný se svého dědického práva vzdal, bude respektovat rozhodnutí soudu. Druhý žalovaný zdravotní stav zůstavitelky nerozporoval. Třetí žalovaný rovněž nerozporoval zdravotní stav zůstavitelky, se zpětvzetím návrhu vůči tomuto subjektu souhlasil a vyčíslil náklady řízení, které požadoval přiznat. Čtvrtý žalovaný namítal neexistenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě vůči tomuto účastníkovi, čtvrtý žalovaný není a nebyl účastníkem dědického řízení a poukazoval zejména na rozhodnutí soudní komisařky, dle kterého by měl žalobce postupovat, což se ve vztahu ke čtvrtému žalovanému nestalo. V průběhu řízení došlo jak k úpravě původního žalobního petitu, tak i k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu vůči třetímu a čtvrtému žalovanému. Soud za jejich souhlasu řízení vůči těmto účastníkům zastavil, dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (žalobce může dle tohoto ustanovení vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví). Žalobce je odkázaný dědic k podané žalobě dle § 170 odst. 1 z. ř. s., neboť vznikl spor o dědické právo po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], posledně bytem [adresa], zemřelé dne [datum]. Dědické právo se proto bude posuzovat dle občanského zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014. Pokud se týče právního zájmu na této určovací žalobě, tento vyplývá ze zákona a tedy z usnesení soudní komisařky shora citovaného. Jedná se o typický spor o dědické právo, jehož výsledkem je posouzení skutkových okolností, které jsou mezi dědici sporné. Otázka platnosti závětí je posuzována jako otázka předběžná a je předpokladem k rozhodnutí o tom, zda je žalobce dědicem ze zákona, či nikoliv. Soud se proto především zabýval okolnostmi sepisu závětí, vzhledem k důvodné pochybnosti dle předložené zdravotní dokumentace zůstavitelky, zda jí její zdravotní stav dovoloval činit právní jednání pro případ její smrti. Žalobce z jeho zkušenosti uvedl, že měla jeho matka psychické problémy již řadu let, trpěla psychickým onemocněním s přetrvávajícími bludy, kdy měla zejména pocit, že je někým sledována. Soud proto ustanovil soudní znalkyni [titul] [celé jméno znalkyně] z oboru zdravotnictví - psychiatrie, která ve svém doplňku ze dne [datum], k již provedenému znaleckému posudku uvedla, že u posuzované zůstavitelky není možné stanovit, do které doby byla schopna pořizovat závěť, a to z toho důvodu, že nejsou k dispozici kontinuální záznamy o vývoji její duševní choroby, prvá zmínka o duševní poruše je z r. [rok] Duševní porucha probíhala chronicky, nebyla léčebně ovlivněna, což zůstavitelku postupně vyřadilo z běžného života. Její chorobné uvažování jí i znemožňovalo možnost léčebných intervencí chronických tělesných obtíží. Byla jí lékařsky potvrzena diagnóza dříve označovaná jako Parafrenie, tj. porucha s bludy. Soud z provedeného dokazování proto uzavřel, že zůstavitelka vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohla uzavírat platná právní jednání, týkající se tak závažné důležitosti, jako je pořízení pro případ smrti a pokud tak učinila, považuje je soud za neplatná (cit.: neplatná jsou právní jednání osoby jednající v dušení poruše, která jí činí neschopnou právně jednat – upraveno po novele občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v ust. § 581, předtím v § 38 odst. 2 obč. zák.). Žalobce tak prokázal neplatnost všech úkonů o pořízení závěti zůstavitelkou (její duševní porucha vznikla neurčitého data předtím, než začala pořizovat závěti – před r. [rok]) a proto rozhodl tak, že určil, že dědici po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], zemřelé dne [datum], nejsou [celé jméno žalovaného], [datum narození] a [název žalovaného] [obec], [IČO], dle závěti zůstavitelky ze dne [datum], a že dědicem je žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], dle zákonné posloupnosti vyjádřené v ust. § 1635 o. z., dle kterého v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich rovným dílem. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl sice ve věci úspěch, ale vzhledem k tomu, že oba žalovaní se v podstatě žalobě nebránili a její posouzení bylo opřeno především o znalecké zkoumání zdravotního stavu zůstavitelky, pak soud považuje za spravedlivé, aby si náklady řízení nesli každý – prvý a druhý účastník ze svého. Jiná situace je však u náhrady nákladů řízení u třetího a čtvrtého žalovaného, kdy žalobce označil tyto účastníky v rozporu s pokynem soudní komisařky a nakonec i původní žalobní petit tomuto pokynu neodpovídal. Správně sice následně vzal žalobu zpět vůči těmto stranám, protože od počátku tohoto řízení být účastníky neměli, ale pak musí nést náklady řízení, když z procesního hlediska zastavení řízení žalobce vůči těmto účastníkům zavinil (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Byl to tedy žalobce, který zapříčinil tento chybný procesní stav, a proto bylo rozhodnuto tak, že jim byly přiznány náklady soudního řízení. Právní zástupce třetího žalovaného účtoval na nákladech řízení celkem částku [částka], včetně DPH. Soud určil odměnu právního zastoupení dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 7, § 9 částku [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony (příprava a převzetí věci, vyjádření, účast u jednání dne [datum]). Dále náleží k odměně zástupce dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, ve výši [částka] na jeden úkon. U 3 úkonů se jedná o částku [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. V daném případě činí DPH [částka] Celkem se tedy jedná o částku [částka], kterou uhradí žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokud se týče nákladů u čtvrtého žalovaného, bylo účtováno [částka]. Přiznány byly následovně: Rovněž za 3 úkony jako shora, po [částka], tj. [částka] a náhrada hotových výdajů 3 x [částka], tj. [částka]. Rovněž bylo přiznáno cestovné dle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši [částka] z [obec] a zpět, tj. 224 km při průměrné spotřebě 7,4 l/100km a náhradě 8, [číslo] Kč/km. Za promeškaný čas náleží právnímu zástupci celkem [částka] (půlhodina po [částka] dle § 14 odst. 3 vyhlášky), což činí celkem [částka] DPH pak je [částka], tj. celkem [částka], zaokrouhlena na [částka]. I tuto částku uhradí žalobce rovněž ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.