10 C 36/2024-41 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Spotřebovanou energii žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou ze dne , datum, znějící na částku , částka, a fakturou ze dne , datum, znějící na částku , částka, . Dalšími fakturami pak žalované vyúčtovala poplatky za upomínky v souhrnné výši , částka, . Žalovaná však přes výzvy vyúčtování nezaplatila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, , vzal soud za prokázané, že žalované byla dodávána elektřina do odběrného místa na adrese , adresa, , přičemž žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu platit vyfakturované úhrady. Z faktury č. , hodnota, za sdružené služby a detailního rozpisu vyúčtování soud zjistil, že žalovaná měla za fakturační období od , datum, do , datum, zaplatit za elektřinu částku , částka, se splatností , datum, . Následujícího dne se žalovaná již ocitla v prodlení se splněním svého dluhu. Obdobně pak z faktury č. , hodnota, za sdružené služby a detailního rozpisu vyúčtování soud zjistil, že žalovaná měla za fakturační období od , datum, do , datum, zaplatit za elektřinu částku , částka, se splatností , datum, . Následujícího dne se žalovaná již ocitla v prodlení se splněním svého dluhu. Žalovaná byla žalobkyní upomínána stran úhrady dluhu, jak soud zjistil z pěti upomínek předložených žalobkyní.4. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona, z nichž pro žalobkyni vyplývala povinnost dodávat žalované elektřinu do shora označeného odběrného místa a pro žalovanou tomu odpovídající povinnost za tyto dodávky platit.5. Z právě vyložených listinných důkazů je zřejmé, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, neprokázala, že by byla žalovanou částku uhradila, byť i jen zčásti, neuplatnila žádnou procesní obranu, resp. neuvedla ani jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal povinností k úhradě dlužných plateb za dodanou energii. Pokud jde o žalobou požadované příslušenství pohledávky, dlužno poznamenat, že zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanoveních § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněných částek. Tuto skutečnost žalobkyně doložila kopií příslušné předžalobní výzvy a průkazem jejího odeslání. Žalovaná je tedy povinna nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.7. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši , částka, sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny , částka, za 1 úkon právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po , částka, ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši , částka, (s přihlédnutím k zákonnému zaokrouhlení daně na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky , částka, .8. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.