7 C 173/2024-46 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) jako původní věřitelem a postupitelem a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měl žalovaný čerpat úvěr v konečné výši , částka, . Tento měl být splacen nejpozději do , datum, . Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována původním věřitelem. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, , kdy původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně datovanou , datum, .2. Soud ve věci nařídil jednaní na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, byť žaloba současně s předvoláním mu byla řádně a včas doručena postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru, v této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek datované , datum, a jejího dodatku ze dne , datum, , jakož i ze seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Původní věřitel, společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, dopisem ze dne , datum, informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.4. Z předložené úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že v ní jako věřitel byla označena společnost , Anonymizováno, a jako klient žalovaný, který měl souhlasit (dle znění smlouvy) s uzavřením úvěrové smlouvy, která měla upravovat revolvingový úvěr. Ve smlouvě byl uveden datum uzavření smlouvy , datum, , dále uveden maximální úvěrový limit , částka, , výše prvního čerpání úvěru , částka, , výpůjční úroková sazba 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Celková splatná částka činila , částka, za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši , částka, a roční nominální úrokové sazbě 146,949 %, tj. , částka, . Ve smlouvě byla rovněž upravena minimální výše splátky. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy, kterou k důkazu předložila, původní věřitel ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, poskytl úvěr v konečné výši , částka, , když jednotlivé platby úvěru byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo prokázáno, že majitelem účtu byl sice žalovaný, avšak na uvedeném účtu nebyly evidovány žádné platby pod variabilním symbolem , var. symbol, za období , datum, do , datum, .5. Žalobkyně tedy neprokázala, že by na účet žalovaného poukázala žalobou uplatněnou částku ve výši , částka, , kdy tato skutečnost není rovněž ani podložena listinami založenými ve spise. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohl soud postupovat podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzvat žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a případně i k označení dalších důkazů.6. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce na účet žalovaného poskytl pod variabilním symbolem , var. symbol, platby úvěru v souhrnné výši , částka, , jak bylo tvrzeno v žalobě.7. Jde-li o zhodnocení samotné smlouvy o úvěru, jež měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne , datum, , pak nelze přehlédnout výpůjční úrokovou sazbu, to je nominální fixní úrok z otevřeného zůstatku úvěru ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, 146,949 % ročně, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Sjednaná úroková sazba 146,949 % ročně mnohonásobně převyšuje míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, jak je obecně známo. Úrok v této výši sjednaný není úrokem sjednaným v souladu s dobrými mravy. Úrok je vlastně odměnou za poskytnuté finanční prostředky, kdy tato výše odměny je v hrubém nepoměru s údajně poskytnutou částkou a tedy nemravná. Soud proto po právní stránce uzavřel, že smlouva o úvěru s takto sjednaným úrokem je smlouvou neplatnou, tedy jde o neplatné právní jednání v intencích § 580 o. z., kdy jde o neplatnost absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona.8. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání, soud by případné plnění, jež by právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému, posoudil v intencích § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z., jako plnění bez právního důvodu. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že žalovanému byla poskytnuta na jeho účet celková částka , částka, . Žalobkyně však toto své tvrzení neprokázala, na soudní jednání se nedostavila, kde by jí soud poučil v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž z výše uvedené zprávy banky vyplynulo, že na uvedený účet žalovaného nebyly žádné platby pod žalobkyní uvedeným variabilním symbolem nalezeny. Soud proto žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.9. Soud k důkazu provedl listinu označenou jako Loan application information, standardní podmínky, standardní informace, platební informace, jakož i výzvu datovanou , datum, a k ní se vztahující podací lístek, ale s ohledem na shora prezentovaný právní názor z těchto listinných důkazů nedovodil pro věc žádných zjištění.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaného ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.11. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek, z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, , ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníků poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky , částka, . Doplatek proto v daném případě činí , částka, . Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do třech dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné.