7 C 253/2024-54 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobce vůči žalované domáhal vydání rozhodnutí, jímž by jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že žalovaná uzavřela s jeho právním předchůdcem, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (od , datum, nově se sídlem , adresa, , , adresa, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve výši , částka, , který měla žalovaná splácet v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, . Celkem tak měla žalovaná na smlouvu vrátit , částka, . Na dluh žalovaná uhradila pouze , částka, . Dluh žalobce vyčíslil na , částka, za neuhrazenou jistinu, , částka, jako smluvní pokutu, přičemž požadoval úrok ve výši 29,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, a dále zákonný úrok z prodlení. Pohledávku za žalovanou nabyl žalobce od svého právního předchůdce smlouvou ze dne , datum, . Postoupení bylo žalované písemně oznámeno.2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala.3. Podle § 1879 občanského zákoníku platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Aktivní legitimace žalobce byla osvědčena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalobcem ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, .5. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že tento učinila žalovaná dne , datum, u právního předchůdce žalobkyně, když tento návrh byl dne , datum, akceptován. Z uvedeného listinného důkazu bylo dále zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Úvěr byl v plné výši žalované poskytnut dne , datum, . Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, splatných nejpozději do , Anonymizováno, . dne každého kalendářního měsíce při výši úrokové sazby 69,08 % ročně. Žalovaná se tak zavázala zaplatit žalobci celkovou částku ve výši , částka, včetně splátek pojistného.7. Z tvrzení žalobkyně, jež ze strany žalované nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaná uhradila na úvěrovou pohledávku tři splátky v celkové výši , částka, , což je zřejmé z karty klienta na jméno žalované.8. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši , částka, , a to do , datum, . Odeslání výzvy žalobce prokázal podacím lístkem ze dne , datum, .9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platného v době uzavření smlouvy, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).10. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou soud považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona.11. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.12. V této souvislosti měl soud za nejspolehlivěji zjištěnou průměrnou úrokovou sazbu pro daný typ úvěru ověřenou na veřejně přístupných webových stránkách České národní banky, na nichž Česká národní banka sděluje průměrné úrokové sazby komerčních bank, kdy pro tento konkrétní typ úvěru v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. k , Anonymizováno, , takováto průměrná úroková sazba činila 9,54 % ročně. Pakliže byla mezi účastníky úvěrové smlouvy v projednávané věci sjednána úroková sazba ve výši 69,08 % ročně tj, téměř sedminásobek průměrné úrokové sazby, pak tento úrok je třeba hodnotit jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ust. § 1796 občanského zákoníku. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.13. Z výše uvedených důvodů tedy soud shledal, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná.14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).15. Pakliže bylo plnění žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky v celkové výši , Anonymizováno, bylo žalovanou zaplaceno , Anonymizováno, . Žalovaná je proto žalobci povinna vrátit neuhrazenou část bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . V tomto rozsahu soud proto žalobě ve výroku I. vyhověl a uložil žalované povinnost tuto částku uhradit žalobci ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.16. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud přihlédl k míře procesního úspěchu obou stran a rozhodl tak, že náklady řízení nepřiznal ani jedné z nich.17. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu